Dodnes si vzpomínám na 17. listopad 1989. Byl pátek a já se těšil na blížící se víkend. V té době jsem navštěvoval první ročník VŠB v Ostravě. Ráno jsem měl přednášku z fyziky a pak hodinu konverzace z ruského jazyka. V paměti mi ještě utkvěla zpráva z televizních novin, ve které se hovořilo o tom, že protisocialistické síly zneužily vzpomínek na 17.listopad 1939.
O pár dní později jsem se již každý den účastnil demonstrací v Ostravě. Zhroucení komunistického režimu jsem vnímal jako nejkrásnější chvíli ve svém životě. Věřil jsem, že nyní již bude jen dobře. Když si na to vzpomenu, tak kroutím hlavou, jak jsem byl v té chvíli naivní.
Uplynulo 25 let a já se dívám na řadu věcí jinak než tehdy. Pochopil jsem, že pokud se má svět změnit k lepšímu nestačí změnit společenský systém a čekat, že se pak změní i lidé. Je to přesně naopak. Nejdříve se musíme změnit my lidé a až poté se může změnit systém k lepšímu.
Změny od roku 1989 nemůžeme posuzovat podle statistických dat, jako je průměrný plat obyvatel. Úroveň společnosti musíme posuzovat podle toho, jak se společnost chová k těm, kteří ne vlastní vinou dostávají do existenčních problémů. V tomto stát po roce 1989 hluboce selhal.
To proto, že je možné, aby se člověk ne vlastní vinou stal bezdomovcem. Stát se to dnes může každému. Stačí jen nešťastná souhra okolností. Váš rodinný příslušník o kterého se staráte bez Vašeho vědomí nadělá obrovské dluhy, rozvedete se s životním partnerem, potká Vás závažná nemoc a Jste na ulici. Tohle se stát ve společnosti, která sama nazývá civilizovanou prostě v žádném případě nemůže.
Dnes se konají v Praze demonstrace. Jedna proti Zemanovi, druhá pro Zemana. Nikoho však nenapadne demonstrovat o to, aby již konečně byl přijat zákon o sociálním bydlení o kterém se stále hovoří, ale dosud nebyl přijat, aby již nikdo v budoucnosti se nemohl ne vlastní vinou stát bezdomovcem.
Stěžujeme si tu na sprostého Zemana, nebo naopak na pokrytectví jeho odpůrců. Nechápeme však, že tito politici jsou jen naším obrazem. Pouze nám nastavuji naší vlastní tvář. Až ve chvíli, když nás více bude tížit osud nedobrovolného bezdomovce než výrok Miloše Zemana se může naše země změnit skutečně k lepšímu.
