Zpráva o Velké cestě (11.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

Kniha druhá: Maďarsko

4. kapitola: Relax (6. července 2017)

Po včerejším dlouhém putování dnes relaxuji v lázních Bükfürdő. Obloha je od rána jako vymetená a teplota velmi rychle stoupá až k tropickým výškám. Na třicítce je ještě před polednem. Německou rodinku nepotkávám ani u snídaně, ani v lázeňském areálu. To ještě více prosvětluje už tak jasný den. I průběh dalších dní v Büku pak nahrává domněnce, že trojice již není přítomna.

"Mlhovače" jedou na plné obrátky, což každý návštěvník ocení ve chvílích u kávy nebo jiného občerstvení.

Možná se vkrádá na mysl otázka, jestli je vůbec možné v takovém vedru využít bazény s termální vodou. Ale bez obav - teplota okolí se vlastně vyrovnává s teplotou vody, a ta vám najednou nepřipadá tak horká.

Pravdou je ovšem také to, že v teplé vodě patrně vydržíte kratší čas. I já dnes využívám častěji plavecký bazén. A vlastně doteď dlužím jeho fotku.

Rozdělen je na dvě části. Dráhoví kyvadloví plavci využívají dvě vyznačené dráhy, já jsem plavec spíše cik-cakový, občas při plavání relaxující nebo prostě jen se kochající, a tak se pohybuji ve vzdálenější části bazénu.

Dětské brouzdaliště, rozdělené na část s normální a část s termální vodou, sice už není nic pro mě, ale zaujalo mě to zvláštní zvířátko. 

Další fotka je tak trochu dvě v jedné. Jednak odhaluje fakt, že v areálu najdete též skluzavky, a také obsahuje jasný důkaz o dnešní teplotě. Pořízena byla okolo 16. hodiny.

Následující scenérii v hlavním bazénu uctivě obcházím - proti pohybu nic nemám, ale proti organizovanému ano. Někdy je aspoň k vidění instruktorka, ale i v tomto smyslu mám dnes smůlu. Cvičení rekreanti se zvolna klátí za procítěného zpěvu Celine Dion: "nýr, fár, verévr jú ár, aj bilív det d hárt douz gou on..." No, k vodě je to aspoň jakžtakž stylové.

Příjemně proflákaný den utekl rychle. Na večeři jdu opět do restaurace Fehérló. Průběh večera je však trochu překvapivý. Věřte totiž nebo ne, v závěru tohoto dne sprchlo. Slunečníky se proměnily na deštníky, ale než se hosté vůbec stihnou přemístit z nekrytých prostor do krytých, je po pár minutách zase po dešti.

———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.