Kočka v mrazáku

Zní to dost morbidně, ale na druhé straně většina majitelů jiné řešení nenachází. Umřel vám zvířecí miláček v třeskuté zimě? To si nemohl vybrat letní měsíc?  

Všude leží bílá peřina, slzy mrznou na řasách, ojíněné vlasy lezou z pod čepice. Sníh křupe pod nohama a zem je zmrzlá na troud.

Když vás opustí vaše milované zvířátko, je to strašné. Každého přepadne velký smutek, lítost, prázdnota. Bohužel to je koloběh života. Většina majitelů, pokud má zahradu, pohřbí zvířátko právě na ní. Zapálí svíčku, zasadí květinu, ukápne slza, zavzpomínají na radostné chvíle a bolest přebolí.

Já se na svou bolest v srdci dívala dosti dlouho. Zhruba od prosince, kdy mi umřelo peruánské morče „Myšů“. Doufala jsem, že mrazy poleví. Chtěla jsem potom jít morče zakopat na zahradu u lesa. Moje čekání bylo marné a také nekonečné. Dny ubíhaly a já se smutkem v očích pohlížela na venkovní parapet na papírovou krabičku. Hlavou mi probíhaly myšlenky: „Přece ho nehodím do popelnice, nebo mám zavolat kafilérku? A co zvířecí krematorium v Brně?“ Všechny varianty jsem nakonec zavrhla. Budu čekat na jaro. Také se pozeptám zákazníků, jak by takovou situaci řešili.

Většina zákazníků mi doporučovala strčit morče do mrazáku. Prý oni takto řešili například, když jim umřela kočka, morče, andulka, křeček. Jedna paní prý měla v mrazáku kočku tři měsíce. Po celou dobu měla strach, aby jí na to nepřišel někdo z rodiny. Opravdu to zní jako z hororu. Ale co jiného dělat, když se toto stane? Vždyť někteří lidé mají všechna svá zvířátka pohřbeny ve stínu stromů na zahradě. Tak musí i toto. V některých případech má zvíře snad i lepší chování než člověk. Není škodolibé, zákeřné, závistivé, umí naslouchat, nehudruje, nenadává.

Jeden pán mi doporučil, abych rozdělala na zahradě oheň a zem takto rozmrazila. Neumím si vůbec představit, jak takovou situaci řeší majitelé obřích plemen. Ani nevím, jak zvládají vše majitelé, kteří nemají zahradu. Pouze se mohu domnívat, že když občas v lese uvidím hrobeček, tak tam asi leží zvířecí mazlíček. Možná pejsek, neboť právě do tohoto lesa chodil na procházky. Rád zde aportoval klacíky a byl v těchto místech šťastný.

Se zvířátky přichází radost od prvního okamžiku, co si ho přinesete domů. Péče o něj je úplně každý den. Ale taková starost nekončí posledním vydechnutím, ale až posledním navršením zeminy na jeho kožíšek a také tekoucí slzou po vaší tváři.