Pripadám si ako taký malý chujko

Klasicky o mně, ale beze mě - jsem v dnešních novinách. V Řecku by matku sousedky odsoudily, že se mnou už v šestinedělí trajdá po venku, ale tady mě hned nafotili do novin, hodinu mnou házeli semtam po ateliéru, a když jsem brečela, křičeli jako na psa, mlč, pózuj, teďka se pracuje... 

Peklo v atelieru.

Fotr mě prostě prodává za pár tisícovek, pěkně popasácku.

Jako by ztrácel zbytečky citu - dvaatřicet let vídal vagíny jen letmo, obvykle nebyl moc střízlivej, chtě nechtě musel uctívat ženská tajemství.

Teď leští tu moji denně navlhčeným ubrouskem, a tak úctu k soukromí ztratil - ačkoli ho mlátím pěstma do lopatky, on se směje a vyzývá evidentně bezdětnýho chlapíka s foťákem, ber ji, nejdřív na vejšku, teď ještě šířku.

Nic nezmůžu.

Poslouchám, jak se nad mýma fotkama baví fotr se dvěma kumpánama o porodech. Až článek s tím povídáním vyjde, bude bez jedný významný pasáže, ale já si všechno pamatuju, takže ji tady převyprávím:

Měli jste po porodu nějaký partnerský trauma?, zeptal se otec, protože tohle ho evidentně zajímá víc než můj nos plnej soplů... Vrátí se vztah do správnejch mileneckejch kolejí, nevyprchá z něj vášeň?, tázal se dramaticky.

Jeho kamarád Sparťan odpověděl: Taky jsem měl v prvním hektickým měsíci po porodu tyhle myšlenky, ale teď mi to vlastně připadá směšný... U nás se všechno do starejch kolejí vrátilo.

Pak si vzal slovo kamarád Hudebník: My jsme vztahový problémy zahladili tím, že mě žena hodně zapojila do starostí o mimino. Pokud to jde, vždycky koupu. A protože ona už nekojí, krmíme oba. Staráme se rovnocenně, takže máme pořád dost společnejch zážitků...

Fotr skáče zkušenějším kamarádům do řeči: No jo, ale co sex? Nezapomněli jste na něj?

Sparťan ho uklidňuje, že u nich doma se po nějaké tříměsíční pauze všechno vrátilo: Už toho není tolik, upřesňuje, ale spíš kvůli nedostatku času, než že by nebyla chuť.

A Hudebník se přidává: Jasně, po šestinedělí se všechno vrátí, a podle mojí zkušenosti má holka ještě lepší prožitky než před porodem.

Což otce celkem uspokojí, ale já bych stejně mámě poradila, ať není kdovíjak vstřícná; přinejmenším dokud mu nedojde, že by si mě například mohl brát do rukou až potom, co stráví třicet vteřin s mejdlem a horkou vodu.

Protože fotr je fakt nehygienickej, tak abych neměla průjem...

Ale teď ještě aktuální poznámka, ať pořád nejsem jen za žlučátko - dneska jsem se poprvé v životě čtyři minuty v kuse tlemila. Máma si dopoledne pustila desku Buranissimo forte a v poslední písničce nějakej hejsek vyprávěl, to se mi líbilo, že prej si pripadá ako taký malý chujko.

Prej Baumaxa, prej ozajstný hiphop. 

Jo - tohle bude první koncert, na kterej se už brzo vypravím. Umělec Baumaxa prej není drahej, zabrnkal by i za moje porodný; tak to si ho v červnu pozvu na zahrádku k Moritzovi.