Klasicky o mně, ale beze mě - jsem v dnešních novinách. V Řecku by matku sousedky odsoudily, že se mnou už v šestinedělí trajdá po venku, ale tady mě hned nafotili do novin, hodinu mnou házeli semtam po ateliéru, a když jsem brečela, křičeli jako na psa, mlč, pózuj, teďka se pracuje...
Peklo v atelieru.
Fotr mě prostě prodává za pár tisícovek, pěkně popasácku.
Jako by ztrácel zbytečky citu - dvaatřicet let vídal vagíny jen letmo, obvykle nebyl moc střízlivej, chtě nechtě musel uctívat ženská tajemství.
Teď leští tu moji denně navlhčeným ubrouskem, a tak úctu k soukromí ztratil - ačkoli ho mlátím pěstma do lopatky, on se směje a vyzývá evidentně bezdětnýho chlapíka s foťákem, ber ji, nejdřív na vejšku, teď ještě šířku.
Nic nezmůžu.
Poslouchám, jak se nad mýma fotkama baví fotr se dvěma kumpánama o porodech. Až článek s tím povídáním vyjde, bude bez jedný významný pasáže, ale já si všechno pamatuju, takže ji tady převyprávím:
Měli jste po porodu nějaký partnerský trauma?, zeptal se otec, protože tohle ho evidentně zajímá víc než můj nos plnej soplů... Vrátí se vztah do správnejch mileneckejch kolejí, nevyprchá z něj vášeň?, tázal se dramaticky.
Jeho kamarád Sparťan odpověděl: Taky jsem měl v prvním hektickým měsíci po porodu tyhle myšlenky, ale teď mi to vlastně připadá směšný... U nás se všechno do starejch kolejí vrátilo.
Pak si vzal slovo kamarád Hudebník: My jsme vztahový problémy zahladili tím, že mě žena hodně zapojila do starostí o mimino. Pokud to jde, vždycky koupu. A protože ona už nekojí, krmíme oba. Staráme se rovnocenně, takže máme pořád dost společnejch zážitků...
Fotr skáče zkušenějším kamarádům do řeči: No jo, ale co sex? Nezapomněli jste na něj?
Sparťan ho uklidňuje, že u nich doma se po nějaké tříměsíční pauze všechno vrátilo: Už toho není tolik, upřesňuje, ale spíš kvůli nedostatku času, než že by nebyla chuť.
A Hudebník se přidává: Jasně, po šestinedělí se všechno vrátí, a podle mojí zkušenosti má holka ještě lepší prožitky než před porodem.
Což otce celkem uspokojí, ale já bych stejně mámě poradila, ať není kdovíjak vstřícná; přinejmenším dokud mu nedojde, že by si mě například mohl brát do rukou až potom, co stráví třicet vteřin s mejdlem a horkou vodu.
Protože fotr je fakt nehygienickej, tak abych neměla průjem...
Ale teď ještě aktuální poznámka, ať pořád nejsem jen za žlučátko - dneska jsem se poprvé v životě čtyři minuty v kuse tlemila. Máma si dopoledne pustila desku Buranissimo forte a v poslední písničce nějakej hejsek vyprávěl, to se mi líbilo, že prej si pripadá ako taký malý chujko.
Prej Baumaxa, prej ozajstný hiphop.
Jo - tohle bude první koncert, na kterej se už brzo vypravím. Umělec Baumaxa prej není drahej, zabrnkal by i za moje porodný; tak to si ho v červnu pozvu na zahrádku k Moritzovi.
