Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Východoslovenské zápisky - Svatba.

Slovenská svatba je specifická záležitost. Možná už to není tak pompézní událost, jak si ji někteří pamatují nebo o ní slyšeli vyprávět, ale přesto stojí za to ji zažít. Konkrétně na samém východním cípu Slovenska, za Vranovem nad Topľou. V místech, kde i cikánské osady přestávají vypadat jako bloky příbytků, ale připomínají termitiště. Tam leží kouzelná vesnička Dľhe Kľčovo a my tam vyrazili na pozvání příbuzných.

Jako každý rok, i tentokrát jsme odmítli jízdu autobusem přes den, riskli jsme nevyspání a dorazili jsme do Košic kolem šesté hodiny ranní. Moc dobře jsme si pamatovali loňský rok, kdy jsme se snažili zabít ranní nudu pivem a panáky a pak jsme prošvihli všechny možné spoje, které jsme prošvihnout mohli, a skončili jsme opilí s mladou klarinetistkou na cestě mezi dvěma železničními stanicemi.

                Tentokrát jsme nehodlali nic podobného riskovat, hledali jsme tu nejnevinnější zábavu, kterou jsme mohli strávit pár hodin, a nakonec to vyhrála cesta do košické ZOO spojené s Dinoparkem. Odbyli jsme si před ním jedno povinné foto v rozkroku stegosaura  a – jak jsme uvnitř zjistili – ranní hodina návštěvníkům příliš nepřeje, takže jediní dobří lidé, které jsme potkali, byla banda údržbářů, která čistila obří klec a podezřele si nás prohlížela, až jsem měl chuť hodit jim kus chleba nebo lahváče.

                Marně jsme hledali slony a žirafy, nicméně i bez téhle africké havěti je místní zoo příjemným koutem, kde se nějaká ta hodina dá strávit. Za pár centů může člověk nakrmit kachny a labutě, podívat se na místní paňmámu, jak kydá hnůj a v dětském koutku se svlažit několika panáky slivovice.

                Na Dlhe Klčovo jsme dorazili pozdě večer, ale na rozdíl o předchozích let, i přestože jsme prošmejdili celou zoologickou zahradu, tentokrát bez opice. Na té jsme začali poctivě pracovat od brzkých ranních hodin, a i když jsme se obávali, že nás do kostela budou muset odvézt na trakaři, mísu holubků jsme s Tomášem statečně zavlažovali, až z nás lilo.  

                Nevím, jak v ostatních koutech Slovenska, ale tam u nás se chodí do kostela bohužel poměrně pozdě. Nejdříve se jde v poledne do místního společenského sálu na polévku, potom si o pár metrů dál nevěsta s ženichem střihne tanec a do malého kostelíka uprostřed vesnice jsme dorazili víceméně po svých kolem druhé hodiny. Kdo je věřící, obřad mu učaruje a i přes svou délku se i díky prospaným sekvencím dá zvládnout. Kněz mluví moudře a i nevzdělanec by si v jeho slovech našel nějakou tu chytrou frázi, díky níž by mohl své manželství protáhnout na pár úspěšných let. Dívčí kapela hrála příjemně, na rozdíl od asi patnáctiletého mladíka, který mě každých pět minut budil ze spánku výkřiky aleluja! a paně bože, smiluj sa!  

                Celý obřad po dvou hodinách končil líbáním kříže, čehož se Tomáš zúčastnil s celým osazenstvem kostela se slovy, že jsem suchar a já, i když mi to přišlo zajímavé a trochu z toho i mrazilo v zádech, jsem tuto poctu oželel. Jak jsem tvrdil setřence, bál jsem se, že by kříž v knězových rukách po mém políbení vzplanul.

                Svatební hostina už probíhala v mezích běžné oslavy. Samozřejmě v mezích běžné slovenské oslavy, což znamená, že od chvíle, co jsme se usadili ke stolu na místo s vlastní jmenovku, obcházel okolo nás člověk, který doléval slivovici do všech prázdných pohárků, které našel. To během večera znamenalo, že si člověk musel dát velký pozor na to, jak rychle a co pije, protože tempo pěti panáků během deseti minut se nám jevilo jako podezřelé, mým brýlím a žaludku jako vražedné.

                Překvapila mě absence knedlíčkové polévky, potěšil zvyk rozbíjení talířů. Původně jsem hádal, že něco takového se zde vůbec neděje. A popůlnoční kozáček s lahví vodky mezi nohama, to už byla jen třešnička, jíž se dožili málokteří.

                Během podvečera a večera jsme se báli, co s námi to množství alkoholu může udělat. Zbytečně. Nejsme sice odkojení pálenkou jako drtivá většina místních pacientů, ale po deseti panácích něčeho, co chutnalo jako odlakovač, jsme přestali řešit budoucnost, protože jsme byli přesvědčeni, že žádná nebude.

                Tomášovi se podařilo v nejlepší chvíli, kdy jsem ve stavu bezvědomí strhl ze stolu ubrus i s plnou náloží sklenic, spokojeně a nerušeně usnout za pultem pro DJ a hodinu a půl ho nebyly schopné probudit ani děti, které se na něho chodily se slovy „Ujko z Čech kuštičko prebral“ dívat a ti odvážnější i fotit.         

                A tak poslední vzpomínkou, i když poněkud rozmazanou, pro mne zůstává, jak můj kamarád spokojeně stojí ve tři hodiny v noci uprostřed silnice, močí a nepříčetně na mě řve, že tohle chtěl vždycky udělat. Každý holt máme jiné sny…

                A ty mají určitě i novomanželé, kterým samozřejmě přeju jen to nejlepší. Ono se jim to ve svazku bude ještě hodit. Ten první, zatraceně důležitý krok, mají za sebou a my se s nimi rádi na východním vzduchu zbořili, ale pár dalších je ještě čeká. Rád přijedu a pomůžu jim s nimi, protože – opakování je matka moudrosti – slovenská pohostinnost nezná mezí a Slovensko sice nemá moře, ale relaxovat se tam dá na tisíc způsobů. A když se tomu (a lidem okolo) poddáte, nebudete si pamatovat ani jeden…

Autor: Antonín Mazáč | pondělí 29.9.2014 22:35 | karma článku: 11,10 | přečteno: 555x
  • Další články autora

Antonín Mazáč

Karlovarské zápisky - Na Andělskou horu a zpět.

Když sedne člověk po deseti letech na kolo a vydá se do kopců, kde žijí jen permoníci a horolezci, nemůže očekávat, že se to obejde bez následků. To mi mělo být jasné už den před plánovaným výletem. Ale pořád jsem naivně doufal, že mě čeká cesta po rovince do Lokte, kde budu řídit jednou rukou, v průběhu mávat rybářům a vodákům a ve finiši se najíme na nějaké nezakouřené zahrádce. Bohužel - všechno bylo jinak.

3.4.2014 v 21:05 | Karma: 7,39 | Přečteno: 280x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Fandit Slavii či nefandit Slavii?

Upozorňuji předem, že tenhle text píše sparťan. Čistokrevný sparťan. Ale stejně tak čistokrevný fanoušek fotbalu, ať už toho dobrého, nebo toho, kdy lítají po hřišti drny, hráči se v malém vápně koupou v kalužích deště nebo toho, kdy rozhodčí odpíská třetí penaltu, jelikož dvě už předtím jedno mužstvo neproměnilo. I to k fotbalu patří, jsou to věci, které se budou do skonání světa probírat v hospodě u piva. A já se tam, v klidu, u dvojky bílého snažím čelit výpadům svého kamaráda slávisty a chápat jeho pocity k současnému stavu jeho milovaného klubu.

30.3.2014 v 0:55 | Karma: 8,41 | Přečteno: 379x | Diskuse| Sport

Antonín Mazáč

Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - pusto, prázdno...

Dobrá, v posledním blogu jsem přesvědčoval památekchtivé turisty, ať nejezdí teď v zimě do Karlových varů. Teď, s odstupem pouhého jednoho týdne, se kaju a prosím kohokoli, kdo nemá do čeho píchnout, ať se slituje nad promrzlými prodavači a přijede si s nimi alespoň popovídat. Takové hřejivé slovo zmůže víc než plná pen... dobrá nezmůže, ale lidi, probůh, kde jste?!

11.2.2014 v 19:30 | Karma: 10,76 | Přečteno: 1006x | Diskuse| Společnost

Antonín Mazáč

Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - čtrnáct a dost.

Miluju svou každoroční dvoutýdenní pracovní odstávku. Ne že by uškodila delší, jako v dřívějších dobách. Člověk tak nějak zregeneroval. Nebo spíš měl někde v hlavě fakt, že může začít regenerovat později. Že může v poklidu týden proválet v posteli a stejně mu jich ještě pět zbývá. Pět sladkých týdnů v teple.

3.2.2014 v 22:25 | Karma: 9,43 | Přečteno: 570x | Diskuse| Společnost

Antonín Mazáč

Postřehy znuděného prodavače suvenýrů.

Život ve městě plyne dál i po svátcích. Jak těch "našich", tak po pravoslavných. Ty první slavíme doma s rodinou, ty druhé - tedy alespoň turisticky zasažená část Varů - v práci a doufáme v enormní nájezdy turistů a rabování našich útulných krámečků. Nemá smysl tu rozebírat, jestli a jak moc se letos zadařilo, spíš si za ty roky na jednom místě člověk uvědomuje, co dnes a denně zažívá, co ho vytáčí a frustruje a kdy má chuť si vrazit rampouch do srdce a modlit v brzký konec. Jestli je konec starého a začítek nového roku ideální k sumírování, troufám si shrnout celé roky psychické šikany a podělit se o ně. Pokud bude někdo s postřehy souhlasit, dobře pro mě, pokud ne... i tak dobře.

13.1.2014 v 15:50 | Karma: 21,09 | Přečteno: 1069x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať

2. června 2024  12:06,  aktualizováno  21:58

Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...

Lžete, jiskřilo v debatě. Referendum o euru chtěli Dostálová, Konečná a Mach

29. května 2024  12:24,  aktualizováno  3.6 13:31

Než Česko přijme euro, mělo by se podle Kláry Dostálové, která vede eurokandidátku ANO, Petra...

KOMENTÁŘ: Yemi by neměl být smutný, lepší zprávu dostat nemohl. Bude žít

3. června 2024

Premium Český tanečník Yemi A.D. se o víkendu dověděl, že nepoletí do vesmíru. Výprava japonského...

Na zaparkované auto se zřítil vzrostlý dub, poškodil i střechu rodinného domu

3. června 2024  12:54

Moravskoslezské hasiče o víkendu zaměstnal pád stromu v ostravských Heřmanicích. Ten spadl na auto...

Řidič dostal za srážku s vlakem a následný požár podmínku. Vinu přiznal

3. června 2024  8:50,  aktualizováno  12:52

Polský řidič kamionu Roman Baksalara, který loni v říjnu narazil na přejezdu v Olomouci do...

Rozdáváme ovocné pochoutky ZDARMA
Rozdáváme ovocné pochoutky ZDARMA

Ovoce, nebo čokoláda? Zapojte se do testování a ochutnejte oboje najednou! Šnek BOB přichází s novinkou v podobě ovocných pochoutek v čokoládě....

  • Počet článků 21
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 670x
Rád lidi straším, rád rozesmávám, rád informuju, rád matu. Takže jsem nejspíš takový nadšený spisovatelský šotek, který má raději fikci než skutečnost. Skutečnost bývá totiž často krutější...

Seznam rubrik