Fandit Slavii či nefandit Slavii?
Už to pokračuje několik let. Nemá smysl tu ty roky vyjmenovávat a hodnotit, do jakých hlubin (a jestli jsou bezedné či ne) Slavia během nich klesla, jen si pamatuju den, kdy jsem si uvědomil, že to jde k šípku. Bylo to přerušené pohárové utkání před třemi roky v květnu proti Olomouci, kdy tehdejšímu generálnímu řediteli Miroslavu Platilovi přistál o poločase na hlavě kelímek s pivem. Tehdy jsem si řekl, že Slavii začínají krušné časy.
Ale jako každý fanoušek, tak i ten slávistický je na začátku každé nové sezóny plný optimismu. Kamarád sledoval přípravu, vyzdvihoval jak na začátku jara tak i podzimu vyhrané zápasy proti zahraničním soupeřům a já mu říkal, ať si schová silná slova a optimistické prognózy na samotný začátek ligy. Schoval. Slavia dvakrát třikrát prohrála, plácala se uprostřed tabulky (poslední dobou spíš ve spodní půlce, a už si na to docela sobecky zvykám) a kamarád najednou přestal řešit slávistické prohry, protože ty byly častější než akné na tváři čtrnáctiletého puberťáka, nýbrž vyzdvihoval ty sparťanské, byť jich bylo jako šafránu. Takže se dostal do pozice antisparťana.
Po skončení ligy s napětím sledoval, jaké že to změny se vyrýsují ve slávistickém světě, kdo odstoupí, kterého hráče jako nepotřebného naprosto nesmyslně odstaví na vedlejší kolej nebo rovnou vyhodí, kterého vyhořelého fotbalového pacienta koupí a jeho řeči začaly nanovo.
Budiž. Já totiž celé roky tvrdím, že jako Superman potřebuje svého Lexe Luthora, i sparťan potřebuje svého slávistu. Ta konfrontace nám dělá dobře, každý z nás zažil silnější roky, během kterých jsme se prodírali Ligou mistrů, i ty slabší, kdy jsme s mohli o pohárech nechat jen zdát. A stejně jako jsem o Baníku kdysi prohlásil, že prostě spadnout nemůže, protože pro mě neodmyslitelně patří do ligy, tvrdil jsem to i o Slavii. A platilo to pro mě dvojnásob. S + S derby jsou specifická, fotbalově vyhrocená a vždycky to pro mě byla událost.
Jenže doba se mění. Zápas Sparty s Plzní pro mě postrádají tu atmosféru dlouholeté rivality, Plzeň, i když je momentálně na fotbalovém vrcholu, nemá to jméno, které by znělo fotbalově v uších, ale nic lepšího momentálně liga nabídnout nemůže. Bohemka, Dukla, Viktorka Žižkov. Všechno kluby s tradicí, které si ve své době nedokázaly představit, že by mohly klesnout do nižších soutěží, že by mohly vyklidit pole. A přesto se tak stalo. Dlouhá léta živořily a se vší úctou k současnému stavu Dukly ještě živořit budou.
A není jediný důvod, proč by se k nim neměla přidat i Slavia. Ona cesta nahoru bývá dlouhá a komplikovaná, to ano, ale někdy nezbývá nic jiného, než si sáhnout až na dno a smířit se se stavem věci. Byla doba, kdy mě tenhle klub zajímal, i když hlavně v tom negativním slova smyslu, užíval jsem si každou jejich porážku a s nadšením volal svému slávistickému příteli s posměšky, co to zase ti čutálisti na hřišti předváděli. Jenže ta doba je pryč a s ní i můj zájem. Ať už je u klubu český, slovenský nebo nizozemský trenér, přestává mě zajímat, přestávám ho "nemít" rád, přestávám si užívat jeho starosti. A to je špatně.
Jako sparťan bych chtěl svou nenáviděnou Slávii se směšně sešívanými dresy a emotivně nadupanými děkovačkami zpět, abych se měl komu vysmívat, nebo mu se stisknutými rty gratulovat. Je mi to jedno. Ale pokud TUHLE Slávii nemám mít, pokud mě tyhle zážitky v nejbližší budoucnosti nečekají a Slávie se dál bude plácat poblíž vod sestupu, upřímně a ze srdce jí přeju sestup. Ne ze škodolibosti nebo z důvodů svého fanouškovství. Prostě proto, že budu doufat, že z toho zdevastovaného a nepoužitelného popela povstane tým, který si zaslouží moji zdravou nenávist. A k tomu má zatím ten současný daleko...
Antonín Mazáč
Východoslovenské zápisky - Svatba.
Slovenská svatba je specifická záležitost. Možná už to není tak pompézní událost, jak si ji někteří pamatují nebo o ní slyšeli vyprávět, ale přesto stojí za to ji zažít. Konkrétně na samém východním cípu Slovenska, za Vranovem nad Topľou. V místech, kde i cikánské osady přestávají vypadat jako bloky příbytků, ale připomínají termitiště. Tam leží kouzelná vesnička Dľhe Kľčovo a my tam vyrazili na pozvání příbuzných.
Antonín Mazáč
Karlovarské zápisky - Na Andělskou horu a zpět.
Když sedne člověk po deseti letech na kolo a vydá se do kopců, kde žijí jen permoníci a horolezci, nemůže očekávat, že se to obejde bez následků. To mi mělo být jasné už den před plánovaným výletem. Ale pořád jsem naivně doufal, že mě čeká cesta po rovince do Lokte, kde budu řídit jednou rukou, v průběhu mávat rybářům a vodákům a ve finiši se najíme na nějaké nezakouřené zahrádce. Bohužel - všechno bylo jinak.
Antonín Mazáč
Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - pusto, prázdno...
Dobrá, v posledním blogu jsem přesvědčoval památekchtivé turisty, ať nejezdí teď v zimě do Karlových varů. Teď, s odstupem pouhého jednoho týdne, se kaju a prosím kohokoli, kdo nemá do čeho píchnout, ať se slituje nad promrzlými prodavači a přijede si s nimi alespoň popovídat. Takové hřejivé slovo zmůže víc než plná pen... dobrá nezmůže, ale lidi, probůh, kde jste?!
Antonín Mazáč
Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - čtrnáct a dost.
Miluju svou každoroční dvoutýdenní pracovní odstávku. Ne že by uškodila delší, jako v dřívějších dobách. Člověk tak nějak zregeneroval. Nebo spíš měl někde v hlavě fakt, že může začít regenerovat později. Že může v poklidu týden proválet v posteli a stejně mu jich ještě pět zbývá. Pět sladkých týdnů v teple.
Antonín Mazáč
Postřehy znuděného prodavače suvenýrů.
Život ve městě plyne dál i po svátcích. Jak těch "našich", tak po pravoslavných. Ty první slavíme doma s rodinou, ty druhé - tedy alespoň turisticky zasažená část Varů - v práci a doufáme v enormní nájezdy turistů a rabování našich útulných krámečků. Nemá smysl tu rozebírat, jestli a jak moc se letos zadařilo, spíš si za ty roky na jednom místě člověk uvědomuje, co dnes a denně zažívá, co ho vytáčí a frustruje a kdy má chuť si vrazit rampouch do srdce a modlit v brzký konec. Jestli je konec starého a začítek nového roku ideální k sumírování, troufám si shrnout celé roky psychické šikany a podělit se o ně. Pokud bude někdo s postřehy souhlasit, dobře pro mě, pokud ne... i tak dobře.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Bitva o Kolumbijskou univerzitu. Policie udeřila na zabarikádované studenty
Newyorská policie vyklidila v noci na středu budovu Kolumbijské univerzity, kde se před tím...
Úprava pravidel čištění odpadních vod v EU bude mít zřejmě vliv na cenu léků
Na čištění městských odpadních vod by se od roku 2045 měly podílet největší znečišťovatelé, tedy...
Role digitálních služeb České televize bude posilovat, říká její nový ředitel
Jan Souček stojí od října v čele veřejnoprávní televize. V kandidátském projektu uvedl mimo jiné...
Česko si letos během oslav prvního máje připomene i dvacet let v EU
Sledujeme online Začínají každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a spolky,...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 670x