Jsou dvě věci, které významně přispěly k emancipaci žen. Volební právo a vynález myčky nádobí. Cesta k prosazení obojího nebyla jistě jednoduchá.
Myčku si nechala před 129 lety - v prosinci roku 1886 patentovat jistá paní Cochranová, mladá americká manželka, jíž štvaly ty hory špinavého nádobí po večírcích, které s manželem pořádala. Ne, že by ho paní Cochranová myla sama, ale služky v tom množství vždycky dost talířků, hrnečků a skleniček roztřískaly a není nic nepříjemnějšího než neúplný servis.
Paní Cochranové trvalo osm let, než svůj nápad dovedla do konce, muž mezi tím zemřel a zanechal jí dost dluhů, takže nebyl ani důvod ani za co večírky dělat. Ale myčka byla na světě a dokonce na světové výstavě.
Paní Cochranová se zapsala do historie techniky, ale jistě netušila, že její vynález přispěje i do oblasti manželských vztahů. Až po její smrti se totiž myčky začaly pomalu prosazovat v domácnostech. Předtím je totiž paní domu odmítaly, protože braly služkám práci. A všichni víme, jakým lákadlem může být pro pána služebná, která má volnou chvilku.
Dnes je jiná doba. Večírky pro desítky hostů nepořádáme, služky nemáme a muži pochopili, že ochotou umýt nádobí mohou nasbírat v manželské loterii pár plusových bodů. Muž, který se nestydí zapojit do domácích prací, je atraktivní. Z toho pohledu by měli paní Cochranové blahořečit. Strkat ruce do mastnoty v dřezu není nic moc, ale okouzlit zaklapnutím dvířek myčky - to je cool. Znalý muž - ať svobodný či ženatý - totiž díky filmu Kate a Leopold ví, že pro mytí nádobí, respektive zapnutí myčky je třeba vybrat správnou dobu. Nemá smysl se snažit, pokud ho nikdo nevidí. Vložení tablety do dávkovače a stisknutí tlačítka je třeba přesně načasovat na okamžik, kdy žena vstupuje do kuchyně a myčka stojí v jejím zorném poli. Můj manžel, poučen filmem Kate a Leopold (o kterém prohlásil, že je to romantická blbost) toto pravidlo zdokonalil. Hrozí-li nebezpečí, že by vás nikdo neviděl, musí vás být slyšet. Naučil se vystihnout okamžik, kdy se do myčky, do níž jsem předtím naskládala téměř kompletní vybavení naši kuchyně, vejde poslední lžička a hlasitě volá:Co myslíš, asi zapnu myčku? A kdybych si snad, nedejbože, do této chvíle nevšimla jeho záslužného snažení, lze přitvrdit: Máme někde nůžky, nemůžu roztrhnout ten obal na tabletu? Myčka je úspěšně zapnuta a mužův příspěvek k hladkému chodu domácnosti dovršen. Nyní je možné otevřít si pivo a svalit se k televizi.
Moje hospodyně Oksana, která mi pravidelně již mnoho let uklízí, film Kate a Leopold neviděla a k myčce na nádobí přistupuje s mnoha výhradami. -Mám umejt nádobí? - volá na mne hlasitě, protože zrovna nejsem v dohledu. Po mém souhlasu se ovšem neozve nezaměnitelné klapnutí a tiché předení, ale cinkání talířů, sklenic a kovové zvonění příborů. Oksana vyndavá pár kousků špinavého nádobí z myčky a se slovy, že se kvůli tomu nevyplatí přístroj zapínat, myje ho v dřezu. Kdyby ji viděla paní Cochranová, roztříská nám zbytky našeho prořídlého servisu.
