Blíží s Vánoce – zvyšuju dávky antidepresiv

„Tak vida, máme advent, taky už chystáte Vánoce?“ řekla mi nadšená paní v pekárně, u níž si pravidelně kupuju celozrnnou bagetu k snídani. „Ale jo, zrovna jsem si zvýšila dávky antidepresiv,“ odpověděla jsem s přehnanou veselostí. 

Už několik let se snažíme Vánoce zrušit a již několik let to – s ohledem na naše vnučky -nejde. A tak se pravidelně několikageneračně scházíme u stromečku v našem nevelkém obýváku, kde je vždy výrazně přeplněno. Syn má dvě dcery, dcera má Berta. Bert je bordóžská doga.

Loňské Vánoce, když byl ještě malé třicetikilové štěňátko, vnučky donutily dědečka, aby s nimi šel koupit pro Berta dárek. Té mladší  se  tím sice poněkud nabourala neochvějná víra v Ježíška, ale sestra jí diplomaticky vysvětlila, že Ježíšek přece nosí dárky dětem a ne pejskům…

Když došlo na rozbalování dárků, byl už Bert jako na trní. Holky si kupily před sebou hromádky a Bert pořád nic.

„Kdopak to tady má dárek?“ smiloval se nad ním můj muž.

„Bert! Bert!“ ječí svorně holčičky.

V tu chvíli Bert vyrazil, smetl se stolu misky s cukrovím a vrhnul se po dárku. Od povalené hořící svíčky chytnul vánoční papír, který můj syn pohotově uhasil pomocí zrovna nalévaného šampusu, Bert naklonil vánoční stromek téměř do pravého úhlu a mému muži se začala valit z nohy krev.

Stačila jsem ještě vyhodit ohořelé papíry z okna,  zatímco Bert se spokojeně válel s pískacím balonkem po koberečku nasáklém sektem Bohemia Brut, takže v okamžiku smrděl, jako výpalna. Můj syn - lékař konstatoval, že tržná rána na noze je na šití, a tak společně odjíždíme do nemocnice. Cestou můj muž blahořečí našemu rozhodnutí, že nebudeme na vánoční stromek umisťovat žádné svíčky a to ani elektrické. (Svíčky na stromek nedáváme nikoliv z nějakého rozumného důvodu, ale protože ty staré zkrat před pár lety vyřadil z provozu a od té doby nikdo nepovažoval za nutné koupit nové).  Než jsme se stačili vrátit z pohotovosti, rozžvýkal Bert pískací balonek, který následkem toho přestal pískat a hrozilo nebezpečí, že pískací část skončila v jeho žaludku. Uvítaly nás ubrečené vnučky, které se nenechaly vymluvit, že Bert umře. Po té, co jsme jim zabránili zavolat rychlou záchranku,  snažily se donutit svého otce, aby okamžitě odvezl Berta tajně na rentgen k některému svému kolegovi do vinohradské nemocnice, kterou máme nejblíže. 

Nakonec jsme nevydrželi jejich řev a odjeli veterinu, kde jsme za psovo ošetření zaplatili nehoráznou sváteční přirážku. Naštěstí se zjistilo, že pískací část Bert nespolkl a operace v ceně malého ojetého vozu nebude nutná.

Dcera druhý den odjela na hory a Berta nám zanechala na hlídání. Zbytek vánočních svátků strávili můj manžel s Bertem svorně vleže na kanapi pojídáním cukroví, sledováním sportovních programů a předstíráním těžkého zranění a tvářili se, jaká jsou letos ty Vánoce pohoda.