Jeden hloupý den před volbami. Kdy se supi slétávají a vyhlíží nevinné oběti, které by ještě mohli před volbami ovlivnit.
Jdu si tak jednou ráno nakoupit. Po příjezdu zjišťuji, že celý prostor před supermarketem je obehnán pártystany. "Asi nějáké výročí." říkám si. Já si prostě nebyla schopna v tu chvíli uvědomit, že ani ne za týden jsou tu volby. Teď se tluču do hlavy a zpětně uvažuji. "Proč jsem sakra nehodila zpátečku."
Prvním paradoxem bylo, že se dvě nejmenované strany nacházely na tomtéž místě. Návštěvníkovi se tedy naskytl pohled, jak si horda znepřátelených brigádníků pomalu šlape po hlavách a rve se o každého kolemjdoucího. "Obejdu to." myslím si naivně.
Když se velice nenápadně pokouším obejít celou maškarádu druhou stranou, zaregistruje mě mladý brigádník od jedné ze stran. Nejprve si říkám, že se přece nemůže dívat na mě. Jdu přece naprosto jinou trasou, než je ta, kde obvykle loví své úlovky. Brigádník zřejmě viděl v mé tváři značnou nervozitu a klusem zamíři ke mně.
Přesně to byl ten okamžik, kdy jsem si řekla. "Mám dvě možnosti. První je ta, že se můžu otočit a běžet zpět k autu a budu vypadat jako idiot. Druhá je ta, že s galancí odmítnu vše, co mi za pět vtěřin stačí nabídnout." Jdu tedy svižným krokem, dívám se do země. Ozve se jen: "Dobrý den, máte minutku?" Odvětím s americkým úsměvem, že opravdu čas nemám a vážně spěchám.
K mému úděsu se mladík nenechal odbýt. "Já vím, že čas máte slečno!" No, a byla jsem chycena. Vnutil mi čaj, volební program, propisku a připínáček. Pořád vykládal, že jejich strana je tou nejlepší volbou a tak dále. Došla mi trpělivost a uchýlila jsem se k zoufalému kroku, zeptat se ho, proč právě ta jeho strana je ta nejlepší. No, neměla jsem to dělat. Donutil mě otevřít si celý volební program a listovat v něm celých deset minut. Nedozvěděla jsem se nic, co bych si nemohla přečíst a patnáct minut mého života bylo takříkajíc v záchodě.
Dostala jsem se tedy konečně do obchodu. Normálně nákupy nesnáším, ale po takové zkušenosti to pro mě znamenalo vysvobození. Platím, dávám si věci do tašky a odcházím. Pozoruji mladíka, který se věnuje jiné oběti a s úlevou vycházím ven.
"Dobrý den slečno!"ozve se. Strnu a říkám si, že už to snad není možné. Bez představení dostávám od druhého mladíka a od druhé politické strany klíčenku, volební program, lízátko a léták. Říkám si, že bych si mohla zahrát na hluchoněmou a třeba bych mohla bez problému odejít. "Viděl jsem vás, jak se s vámi bavil kolega." No a můj plán byl rázem v troskách. Vyslechla jsem si tedy všechny pozitiva o straně. Neusmívala jsem se a nereagovala jsem. Stála jsem a dívala se do země. "Slečno pro vás jsme my daleko výhodnější volbou, dejte nám svůj hlas!" Ukončuje mladík povídání, které jsem téměř nevnímala. Povídám:"Na shledanou." Zatvářím se znuděně a odcházím.
"Slečno!" To už ve mně vřela voda ohřátá na sto stupňů celsia. "Nemám čas, ne nechci nic slyšet a ano budu volit a ne, ještě nevím koho!" zařvu, aniž bych se otočila. Za mnou stojí obyčejný kluk, který přede mnou mává pečivem, které mi vypadlo z tašky.
Ano byl to trapas a ano, nesnáším kontaktní kampaně!
