Proč jsou předvolební průzkumy většinou brány na lehkou váhu? Hraje rozhodující roli neustálá změna názorů věřejnosti? Existuje tedy možnost vytvoření průzkumu, který by alespoň část veřejnosti uspokojil a dal jim skutečnou jistotu?
Průzkumy jsou rok od roku méně oblíbenou předvolební součástí. Diskuse po jejich uveřejnění napovídají, že prakticky žádná věková skupina není zcela spokojena. Segmentace totiž není jen o věku, pohlaví nebo příslušnosti k té či oné straně, je daleko komplexnější.
Hlavní charekteristikou každého z nás je totiž nerozhodnost a neustálá změna názorů v závislosti k měnící se situaci. Ze zarytých levičáků se stanou zarytí pravičáci, z nevoličů voliči a podobně. To vše během pár dnů. Průzkumy tedy napovídají jen to, že je tady hrstka rádoby rozhodnutých voličů. Nikdo ale nemluví o tom, v jakém horizontu a v důsledku jakých situací by své názory obratem změnili.
Krátký příklad. Pokud bude Babiš usvědčen na Slovensku jako legitimní agent STB, troufám si tvrdit, že deset procent voličů Ano2011 začne o své náklonnosti k této straně pochybovat. Z jednoho prostého důvodu. Takzvaný opinion leader ztratí důvěru a to se u nás trestá smrtí. Potažmo vymazáním dané osoby z imaginární schránky důvěry a jeho uložením ve schránce "death".
Lze vytvořit tedy průzkum, aby byli všichni spokojeni? Ano bylo by to možné, ale časově nesmírně náročné, tazatelé by museli mít opravdu tuhý kořínek a stejně by se našel nějaký samozvaný expert, který celý život hledá jehly v kupce mediálního sena.
Postup by byl následující (pro relevantnost výzkumu by měl být použit vzorek minimálně deseti tisíců dotazovaných):
Nejprve rozdělit voliče podle věkových skupin, první segment. Druhý segment podle vzdělání. Třetí, podle situace v rodině, kompletní rodina, sourozenci a podobně. Čtvrtý podle zaměstnání. Z těchto čtyř segmentů by se vybral vzorek nejčastěji se vyskytujících reprezentativních jedinců, kteří plně zastoupí možné voliče z demografického hlediska. Ideální by bylo získat kolem dvou tisíc občanů.
Další krok politická segmantace. První, přikláním-li se spíše k pravici nebo levici. Druhý, jak často chodím volit. Kolik času věnuji přípravě na volby, prostudováním materiálů a podobně. Třetí jakou politickou stranu jsem volil v minulých volbách a jakou budu volit nyní. Zde se již o dvoutisícové mase dozvíme více a můžeme začít porovnávat. Přiřazovat věk a povolání. Opět sledujeme nejčastější odpovědi.
Poslední a nejdůležitějším krokem by měl být výzkum odhalující situaci po volbách. Potažmo to, co si voliči o vládě myslí, jestli je přesvědčila či nikoli a jaké kroky by přispěly k jejich spokojenosti. Dále by se zde mohla objevit otázka, zdali uvažují o volbě jiné strany a proč. V jakém horizotu se pro tento krok rozhodli a tak dále. Pokud budeme opět sledovat nejčastější odpovědi a spojíme si je s výsledky předchozích průzkumů, nalezneme profil typického voliče, který nám může zodpovědět nám prozatím neznámé odpovědi na kladené otázky.
Dozvíme se z jaké cílové skupiny "ideální" volič pochází. Kolik by si měl zhruba vydělávat. Jaká strana má opravdu reálnou šanci volby vyhrát. Jaké kroky pro to má učinit a co udělat pro to, aby po volbách nezklamala. Vznikne tedy jeden rádoby fiktivní zástupce národa, který bude předjímat chování a myšlení ostatních. Lidé se tedy budou moci inspirovat a nebo se zamyslet, což by v konečném důsledku zapřičinilo to, že by množství předvolebních průzkumů nebylo potřeba. Existoval by totiž jeden vztyčný bod, který by se dal do budoucna využít.
