Dalo by se říci český trend. Neustále se upínáme na to, kdo má jaký titul, kdo má vystudovanou jakou školu. Pamatuji si, že pedagog ze střední, který učil základy společenských věd, jednou vyprávěl veselou historku. Byla o jeho kamarádovi působícím v evropském parlamentu. Pán měl dvě vizitky, jednu, kterou rozdával v Bruselu, pouze s jeho jménem. A tu druhou určenou Čechům, na které měl zvýrazněno všech svých pět titulů. Je to nemoc řekla bych. Označila bych ji slovem "Titularismus". Je to zhoubná forma, napadající mozkové závity nejméně půlky obyvatestva v Česku. Proto buďte obezřetní a dávejte na ni pozor.
Díky obavy z "Titularismu" vznikl v České republice nový trend. Ten se rozšířil zejména u mladých lidí. Zní: "Vystuduji školu, která je většinou nazývána nejprestižnější, nejlepší a nejpopulárnější." Může se zdát, že lidé, kteří se na takový typ školy nějakým zázrakem dostanou mají vyhráno. Vyhráno v závěru má bohužel jenom jejich ego.
Stručný příklad: Nejlepší právní fakulty v České republice, Masarykova právnická faulta a fakulta právnická univerzity Karlovy. Sen většiny středoškoláků. Sen ve kterém hrají hlavní roli peníze a skvělá budoucnost. V realitě hrají hlavní roli nervy, nedostatek času, ale hlavně počet "známých" na vysokých postech v právnických odvětvích. Závěrem se váš sen, pokud tedy nepocházíte z rodiny s douhou právnickou tradicí, mění v noční můru. Není nic neobvyklého, že se po zbytek života nedostanete ze skladu. Jak by řekl klasik: "Přeji mnoho úspěchů a hodně štěstí při vydělávání milionů."
Potom tu máme fakulty nabízející technologické obory. Přejmenovala bych tyto fakulty na manufaktury tisknoucí peníze, protože jestliže chcete studovat něco Opravdu prestižního, je to právě technika. Bohužel i zde je problém. Například fiktivní kluk Kája z Vidlákova, nenáviděl ve škole matematiku a fyziku, ale maminka s tatínkem ho tlačila do studia prestižního oboru. Na zkouškách si sedne vedle nejchytřejšího kluka z celé třídy, kterého půl hodinu předem aktivně hledá. Opíše celé jeho testy a rázem je přijat. Tím zabere místo klukovi XY, který o tento obor má opravdu zájem. Za půl roku je vyhozen, pro nedostatek vědomostí, stejně jako třicet procent jeho spolužáků. Vesele se vydá dělat to, co mu jde nejlíp a to je kydání hnoje. Kluk XY je mezitím zoufalý a nezbývá mu, než si nejméně rok počkat.
Nakonec bych chtěla vyvrátit mýtus o prosperujících ekonomických oborech. To samozřejmě platilo, ale před deseti lety. Dnes máme ekonomů skoro tolik, jako je zkorumpovaných politiků v Rusku. Tudíž, jestliže se toužíte hned po studiu jít zapsat na úřad práce a baví vás čekat, tak rozhodně neváhejte a přihlaště se na jednu z ekonomických fakult. Na výběr jich máte opravdu hodně.
Co tedy studovat? V první řadě se musíte na vysokou školu dostat, což není zrovna procházka růžovým sadem. Některé školy si až stupidně potrpí na typ testů "natipuj a vypadni", což jim v závěru o vás řekne asi tolik, jako váš použitý toaletní papír. Snažte se tedy přihlásit na to, co vás baví a kde jsou pokud možno adekvátní zkoušky, když to nevyjde poprvé, může to vyjít za rok. Nechci strašit, ale bez praxe je vám kterákoli škola na nic. Takže co musíte? "Makat, makat, makat..."
A samozřejmě doufat, že někdy v budoucnu se i Vy budete moci pochlubit vizitkou s pěti tituly. (Zavděčíte se, nevěříte? Věřte...)
