Můj nákupní seznam zní: Bunda, džíny, spoustu triček, svetrů, nekonečné množství bot a pro radost pár kousků kosmetiky a nějaká ta luxusní vůně. Potřebuji tedy hromadu věcí a za co nejnižší ceny. Nejlepší doba pro jejich sehnání jsou povánoční slevy. Budu nadšená, alespoň tak si to "maluju".
Jako svou psychickou podporu si beru kamarádku, ona totiž přesně ví, co chci a co mi sluší.
Naše zastávka, nákupní centrum u hlavního nádraží. Hned po příchodu dovnitř se zděsím. Množství lidí, které se tu nachází, se dá srovnávat s počtem osob na indických vlakových stanicích. Nálada se mi o něco zhorší, nejsem totiž právě největší fanoušek "skupinových orgií" v obchodních domech.
Pozorně studuji svůj nákupní seznam a zamýšlím se nad tím, jakou cestu zvolit, aby byl nákup co nejefektivnější. Po krátkém přemýšlení a poradě s mou kamarádkou, jsem se rozhodla zvolit si cestu "náhlé módní smrti". Obchody s oblečením jsou totiž přeplněny na maximum, tudíž volím poněkud netradiční cestu "nejhorší zla" na začátek.
Kráčíme do prvního obchodu, kde se tísní neskutečné množství žen u stojanů s minimálně50% slevou. Jakožto zkušené lovkyně zboží za "pakatel", se prodíráme davy, abychom se dostaly k vysněným kusům. Bereme prakticky vše, co se nám dostane pod ruku. Kdybychom totiž zaváhaly, mohly bychom o ty nejlepší, díky ostatním "dravým šelmám", přijít. Fronta na kabinky je dlouhá, připomíná mi záběry front u Tuzexu. Snažím se zůstat trpělivá a čekám. Po příchodu do kabinky zjistím, že ani jeden kus oblečení, který jsem si sebou vzala, si rozhodně nemůžu koupit. Buď v něm vypadám o dvacet kilo težší, nebo je zašpiněný od makeupu, nebo v něm vypadám jako laciná holka a tak dále. Je s podivem, že ceny zase nejsou tak skvělé, jak bych čekala, alespoň něco tedy mé zklamání trochu mírní. U východu z kabinek svoje poznatky prezentuji kamarádce, která je téměř totožného názoru. Rozhodneme se jít s prázdnou dál.
Po dalších dvou hodinách a prochození minimálně deseti obchodů, máme všehovšudy dva topy. "Skvělé"! Tohle přesně je totiž "efektivní" způsob nákupu. Zjišťuji, že moje strategie se neosvědčila. Volím tedy jinou. Vydáváme se tedy do obchodů s kosmetikou a parfémy, snad budeme mít více stěstí. Po příchodu do parfumérie s hrůzou zjišťuji, že vůně a kosmetika, kterou jsem si po Vánocích vysnila, vlastně žádnou slevu nemá. Ptám se tedy prodavačky, která mě odpálkuje se slovy, že "slev je tu přece dost", tak "ať si vyberu"!To se lehko řekne, jsem znechucena. Trávím téměř čtyři hodiny v nákupním centru bez výsledku. Kamarádka mě nemůže vystát.
Další hodina marného hledání nepřináší žádný viditelný výsledek. Rozhoduji se, co dál. Jediná možnost, která zbývá, je hrnek teplé kávy a příjemné posezení. Jediné pozitivum na "honbě za ničím".
Po příchodu domů hodnotím svůj nákupní den.
Došla jsem k závěru, že můj vysněný ideál amerických výprodejů je opravdu jen za mořem. Ceny v obchodních domech, jsou sice sníženy, ale po porovnání s cenami západními, ať už Londýně či v New Yorku zjišťuji, že ony české slevy jsou spíše nadřazenější obdobou západních, běžných cen za oblečení. Stejně tato "bluda" nadchne většinu procent populace a stejně hromadně vyrazí za zábavou jménem "Nákupy". Už tak máme málo peněz a za nezbytnou věc, jako je oblečení, platíme víc, než naši vyspělejší západní sousedé. Docházím k názoru, že je prakticky jedno, kdy si věci koupím, stejně za ně zaplatím tisíce a má peněženka bude plakat. Sakra, jak já ty nákupy nesnáším!
Chce se mi řvát, protože já "blbka" promarnila celý den!
