Nový slib loajality posune Izrael o staletí zpět

Izraelští poslanci rozhodnou v pondělí o tom, jestli svou zemi vrátí o několik staletí k dobám, kdy se lidé posuzovali nikoliv podle toho, co činí, ale podle toho, k jakému náboženství se hlásí. Izraelská vláda v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem totiž předkládá návrh o rozšíření slibu loajality pro občany o tvrzení, že budou oddanými vůči Židovskému státu. Tento slib „Slibuji, že budu oddaným občanem Židovského a demokratického státu Izrael a budu dodržovat jeho zákony“ by měli složit všichni, kteří chtějí získat izraelské občanství.

Je Izrael jen pro lidi jednoho vyznání?

Ze slibu nepřímo vyplývá, že Izrael by byl státem jedné církve. To ovšem vrací tuto sedmimilionovou zemi na čáře dějin o podstatný kus zpět. Konkrétně před rok 1781, kdy Josef II. přijal toleranční patent umožňující výkon i jiného než katolického vyznání, před rok 1787, kdy byla sepsána americká ústava, která jasně odmítla diskriminaci na základě svobody náboženského vyznání.  Také před rok 1920, kdy i československá ústava uznala, že je na každém občanovi, k jakému náboženství se hlásí. Před rok 1948, kdy se členové OSN shodli na znění Všeobecné deklarace lidských práv. Před rok 1949, kdy Izrael do OSN vstoupil a sám se k těmto hodnotám přihlásil.

Je to, jako bychom chtěli, aby běloch řekl, že je černoch

Ve Všeobecné deklaraci lidských práv (1948) jasně stojí, že práva a svobody se udělují bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Chceme-li tedy od budoucích občanů Izraele složení slibu, že budou oddanými občany Židovského státu, je to jako by se od nás při stěhování do africké země požadovalo, abychom řekli, že se staneme jedním z poslušných černochů onoho prý demokratického státu. Ptejme se raději budoucích občanů na to, jestli uznávají podobné principy, ke kterým se země zavázala v Chartě OSN.

Budou v Izraeli nežidé chápani jako občané druhé kategorie nebo homo sapiens bez občanství?

Argumentem premiéra Netanjahua je, že Izrael je domovinou Židovského národa, což se projevuje v symbolech státu, státních svátcích, jazyku, a to by prý mělo být bráno v potaz v zákoně o občanství. Nicméně pokud by se stěhoval do Izraele ateistický Čech, musel by říci, že bude oddaným občanem Židovského státu. Jak se ale pozná, že je oddaný? Co se od něho jako ateisty oddanému k Židovskému státu bude očekávat? Bude muset stejný slib složit i 20% muslimských obyvatel Izraele? Co když jej nesloží? Budou vyhnáni nebo budou chápáni jako občané druhé kategorie nebo jako jakýsi specifický typ homo sapiens, kterým úředníci neudělí občanství v zemi, kde žijí už od narození? 

Nové znění slibu oddaného Izraelce by podle všeho odsoudil i papež Jan Pavel II.

I Evropa si prošla obdobím, kdy byli lidé odsuzováni, či pranýřováni na základě jejich víry. Takovou etapou naší evropské historie byla inkvizice, tedy doba s kontroverzními opatřeními katolické církve či panovníků, kteří chtěli mít monopol nejen v moci, ale i myšlení a náboženství lidí. Povolaní inkvizitoři prošetřovali ty, kteří byli označeni za kacíře (tedy neposlušné katolíky, nebo za jakési nemravné osoby pohoršující svým názorem ostatní občany). Inkvizice se projevovala v 15. století, kdy na jedné straně docházelo k nuceným hromadným křtům asi 50 000 Maurů, na druhé straně k povstání těch, kteří se odmítli stát křesťany. Mezi ně mimochodem patřili i Židé. Toto počínání církve a světské moci odsoudila řada spisovatelů, ale také papež Jan Pavel II. Inkvizici chápe jako bolestnou kapitolu, k níž se musejí křesťané obracet s otevřenou myslí a s pokáním. Snad by se situace v Izraeli díky tomuto historickému poznání do takové míry nevyhrotila. Nicméně i tak tuším, že by papež Jan Pavel II. toto počínání Izraelců s odkazem na minulost odsoudil.

Opravdová loajalita ke státu se ukáže v pondělí

Věřím, že pokud jsou izraelští poslanci v jejich parlamentu Knessetu opravdu loajální vůči svému státu a občanům, změnu slibu loajality nepodpoří. Pár vsunutých slov v zákoně o udělení občanství by totiž mohla myšlenkově tento kus země vrátit o několik staletí zpět.