Deník nepolitika: Kdo všechno je ve střetu zájmů?

Vypadá to, že nervozita v některých kruzích vrcholí. S tím, jak se přiblížil termín jmenování vlády, zintenzivnily se také útoky proti mé osobě i našemu hnutí. Jsem na ně ale už zvyklý z doby před volbami, takže žádné překvapení. Hospodářské noviny se z nějakého důvodu ve čtvrtek pustily do údajných kauz našeho poslance pana Čiháka a v pondělním čísle se pak pustily do mě. Za trest, že jsem vybudoval Agrofert, tak mám prý střet zájmů úplně všude.

Ke cti hospodářkám slouží, že se mne alespoň zeptaly, co s tím střetem zájmů, který tedy ještě nenastal, ale podle paní redaktorky by nastat mohl, hodlám dělat. Na mou reakci ale zřejmě měly noviny málo prostoru. Zde tedy zveřejňujeme mou odpověď i s komentářem v plném znění.

Uplynulý týden byl v posunu k sestavení budoucí vlády zásadní. V pondělí 6. ledna jsme definitivně podepsali koaliční smlouvu i s politickým rozložením resortů. Na tiskovce jsem obhajoval naše kandidáty na ministry, zmínil jsem se o panu Stropnickém, který míří na obranu, a o panu Brabcovi, který se chystá na životní prostředí.

Přitom jsem dal příklad, jak průmysl a podnikání funguje se životním prostředím v synergii, jak i firmy Agrofertu na životní prostředí v posledních pěti letech přispívají miliardovými investicemi. Chtěl jsem tak vyvrátit spekulace, které předtím začali šířit někteří zelení politici.

Hned jsem ale dostal mediální zpucunk, že dělám Agrofertu na tiskovce reklamu. Tak to se omlouvám, asi jsem to nedomyslel. Ano, jsem ve střetu zájmů, protože jsem vybudoval Agrofert, ale ten střet je transparentní a všem jasný, takže jej jen těžko můžu jakkoli zneužít. V české politice se tento střet dosud řešil tak, že se dotyčný své firmy naoko zbavil a po vládním angažmá si shodou náhod koupil fotbalovou Slavii, což samozřejmě není zdaleka ojedinělý případ.

V podstatě do čtvrtka jsme čekali, co udělá prezident. V rozhovoru pro Reuters konečně prohlásil, že premiéra jmenuje během několika dnů, vládu do konce ledna. Myslím, že se všem dost ulevilo, i když nás čekají ještě napínavá jednání. Páteční projev prezidenta byl totiž i bez konkrétních jmen překvapivě konkrétní, i když podle mého místy i zábavný. Pochopil jsem z něj, že jsem jako jeden z mála, ne-li jako jediný, získal důvěru, abych mohl ukázat, kde a jak se dá ve veřejných rozpočtech šetřit. Doufám, že to pan prezident nemyslel ironicky.

Ve svém projevu Miloš Zeman také tvrdil, že opatření, která koalice chystá, budou stát 50 miliard. Naše čísla jsou poněkud jiná. Předvolební sliby z programu ČSSD by přišly na 40 miliard ze státního rozpočtu, program ANO by přišel na nějakých 15 miliard. V koaliční smlouvě se nám podařilo dojednat kompromis, jehož dodržení by přišlo odhadem na 20, 6 miliardy. Jedná se přitom převážně o nezbytné sociální výdaje na pomoc nejpostiženějším skupinám obyvatel, kteří se v důsledku asociální politiky Kalouskovy vlády mnohdy ocitli na hranici chudoby.

Máme spočítáno, že plánovaná valorizace důchodů přijde státní pokladnu přibližně na pět miliard, zrušení poplatků ve zdravotnictví by přišlo na dalších pět miliard, snížení sazby DPH za léky, knihy či pleny přijde na čtyři miliardy, sleva pro pracující důchodce, narovnání platů zdravotním sestrám, záchranářům, učitelům či policistům a porodné na druhé a další dítě přijde celkem na 6,6 miliardy korun.

Asi nemusím dodávat, že 20,6 miliardy korun chceme ušetřit na provozu státu. Stále tvrdím, že stačí, aby státní správa nedohadovala nevýhodné obchody pro stát, aby se zbytečně nenakupovalo to, co nepotřebujeme. V plánu máme zlepšení výběru DPH, zlepšení výběru daní od fyzických a právnických osob, budeme také více dohlížet na výběr sociálních a zdravotních odvodů a zaměříme se na efektivní čerpání eurofondů. Poslední případ, kdy Evropská komise zmrazila Česku dotace za sto miliard korun, přesně ukazuje na to, že za našimi dluhy je především šlendrián některých úředníků, politiků a hlavně nedostatečná kontrola toho, co se na úřadech děje a za co se utrácí.

Zatímco na stomiliardové průšvihy naší státní správy se upozorňuje až ex post, kontrola mého působení na ministerstvu financí se provádí ještě před samotným jmenováním vlády. Z médií a od některých politiků tak víme, že jsem šel do politiky proto, aby Agrofert koupil ztrátovou Explosii, do které pan Kalousek loni nalil 250 milionů z veřejných peněz – zasvěcení vědí proč. Nevím přesně, co bychom s touto státní firmou dělali, i kdyby na prodej byla. Není ovšem nic jednoduššího než převést vlastnická práva státu z ministerstva financí panu Mládkovi na ministerstvo průmyslu.

Státu unikají miliardy, ale řešit hypotézy je o dost jednodušší. Když nebudu chtít Explosii, mohl bych prý chtít ještě něco dalšího. Ano, chci. Aby tahle země fungovala ve prospěch těch, kteří zde žijí, poctivě pracují a podnikají. Protože jsem také podnikal, možná i tuto mou vizi lze považovat za střet zájmů.

Nakonec ještě jedno ubezpečení. Ve střetu zájmů je u nás mimochodem každý, kdo chodí k volbám. A v tom největším střetu zájmů je ten, kdo od voleb očekává, že se po nich bude mít líp. Přál bych si, aby se tenhle střet zájmů po posledních volbách vyplnil.

Andrej Babiš