Agrofertistán? Spíše mediální absurdistán

Redaktorka MF Dnes Michaela Svobodová se pustila do "odvážného tématu“, jak Agrofert prorůstá do státní správy. Bohužel se jí materiál moc nepovedl. Rád bych tedy její domněnky a omyly poopravil. V materiálu nazvaném Agrofertistán se "netrefila" hned v polovině případů. Tak tedy postupně.

Správně má informaci, že jsem majitelem Agrofertu a dnes i ministrem financí a vicepremiérem. Nevím, zda je tato informace pro čtenáře natolik objevná. Trefila se ještě u mé asistentky, kterou jsem si dovolil s sebou přivést na úřad. Pak už její materiál ale trochu hapruje.

Pan ministr Prachař má s Agrofertem společného pouze to, že jeho dopravní firma, když ji ještě vlastnil, převážela produkty Agrofertu, stejně jako převážela produkty stovek jiných firem.

Podle stejné logiky by tedy byl problém i s každým, kdo někdy zboží Agrofertu například prodával. Do státní správy by tedy  nemohl nastoupit například žádný manažer (zřejmě ani prodavačky) ze všech českých supermarketů, možná ani ten, kdo si kdy koupil jogurt z Olmy.

Dalším velkým omylem je přesvědčení paní Svobodové, že Unipetrol je firmou Agrofertu. Není a nikdy nebyl. Pana Krtka, pana Landu a paní Setzerovou, kterou ani neznám, můžeme tedy z jejího seznamu "lidí z Agrofertu" opět vyškrtnout.

Nevím, co má Agrofert společného s Čeprem a panem Borovcem nebo s Benzinou a panem Čížkem. Podle redaktorky to, že „s jejich firmami Agrofert obchodoval“. Ano, obchodoval, stejně jako s dalšími tisícovkami firem.

Pan Dolejský prý působil jako ředitel Školního lesního podniku Křtiny, od které údajně získala nějaké zakázky firma Wotan Forest. Získala. Celé jedno procento zakázek v roce 2013. V roce 2014 už se Wotan Forest, který získává zakázky od stovek lesnických společností, o zakázky od Školního lesního podniku Křtiny neucházel. I pan Dolejský je tedy typický „člověk Agrofertu“.

Jana Volného, aby byl seznam co nejširší, uvedla do svého výčtu paní Svobodová raději dvakrát. Společného s Agrofertem má údajně to, že byl obchodním ředitelem logistické společnosti Hopi, která "poslala na kampaň Andreje Babiše milion korun". Milion korun poslal hnutí ANO majitel Hopi (ano, i tato firma jistě přepravila některé potraviny Agrofertu) František Piškanin, nikoli ovšem na kampaň, ale na podporu hnutí, kterému věřil v době, kdy mělo přibližně 0,2 procenta preferencí. Ani pan Piškanin ani pan Volný tedy nemohli očekávat žádné výhody.

Ve výčtu paní Svobodové už moc lidí ve státní správě "spojených s Agrofertem" nezbývá. Paní Křítková pracovala v Agrofertu přibližně rok, předtím roky pracovala pro ČEZ, stejně dlouho - asi rok a půl - pracoval pro Synthesii Daniel Kurucz. Z naší firmy odešel v březnu 2013 do vedení Českých drah. Vybral si ho tehdejší generální ředitel pan Žaluda. Kdo nám ze seznamu ještě zbývá? Pan poslanec Kott, který se dostal do sněmovny omylem, protože nás dva lidé, kteří byli na kandidátce do sněmovny před ním, podvedli a museli odejít.

Zapomněl jsem už snad jen na pana Ferance, který odešel ze struktur Agrofertu v roce 2012, a pana Smrže, kterého si do úřadu vybral ministr životního prostředí Richard Brabec, protože se dobře znají z Lovochemie. Ani na výběr tohoto "člověka Agrofertu" jsem neměl žádný vliv. Naopak, vždycky jsem chtěl, aby schopní lidé v Agrofertu zůstali a rozvíjeli firmu dál. To platí i pro pana Průšu, který Agrofert dnes řídí. Nevím, kde vzala paní redaktorka nesmysl, že by právě on "měl sedět" v čele dozorčí rady ČEZ.

Pokud tedy dobře počítám, tak se paní redaktorka trefila z dvaceti jmen u deseti lidí, kteří kdy pro firmy Agrofertu pracovali. Do tohoto výčtu zahrnuji i sebe. A zahrnuji do něj i pana Kyselu, poslance Kotta a Faltýnka, kteří rozhodně nejsou zaměstnanci státní správy, ale to už se v článku plném chyb jaksi ztratí.

Netuším také, co chtěla paní redaktorka říct větou, že „na rizikové propojování byznysu a politiky přitom upozorňuje ve své poslední výroční zprávě také BIS“. Poslední zprávu vydala BIS v listopadu 2013. Jde o zprávu o její činnosti za rok 2012, tedy o éře vlády pana Nečase a pana Kalouska. Bezpečnostní služba v této zprávě rozhodně neříká, že by do politiky nesměli lidé, kteří se ve svém profesním životě věnovali byznysu.

Optikou paní redaktorky každopádně nesmí už do smrti pracovat ve státní správě nikdo z 24 tisíc lidí, které firmy Agrofertu v České republice zaměstnávají. Do státní správy nesmí ani nikdo z firem dodavatelů, odběratelů a dopravců, kteří s Agrofertem obchodují. Mohli by být totiž označeni za „lidi Agrofertu“. Stejnou optikou jsou lidmi "Agrofertistánu" například i paní šéfredaktorka MF Dnes Sabina Slonková a vlastně i paní redaktorka Michaela Svobodová. Skuteční lidé z Agrofertu by ale v jednom článku, alespoň doufám, tolik chyb neudělali a informace by si nejprve ověřili.

Andrej Babiš

PS: Ten pán na fotce, kterého deník vydával za ministra dopravy Antonína Prachaře, je zřejmě nový ředitel ŘSD Jan Kubiš. Rád bych jen preventivně upozornil, že nejde o "člověka Agrofertu". Dá se to docela snadno ověřit.