Pedikůra, manikůra a jiné hrůzy.

Další pokus. Veršovaná vzpomínka na wellness pobyt, který jsem koupil manželce ke dvacátému výročí svatby. Což jsem nedomyslel a pak na něj musel i jet.

Když jsem seděl v bílém křesle, ruce v parafínu, nohy v malém umyvadle, svoji mysl v splínu. Kdo ví co mě tady čeká, obav mám už stohy, cítím, že ve vodě růžové, už potí se mi nohy. Tohle není pro chlapy, snad netřesu se strachy? Už to musím vydržet, když dal jsem za to prachy. Připadám si zženštile, proč jen jsem sem chodil, proč jsem jezdil na wellness, proč jsem nemarodil. Baba už se na mě šklebí, už kleštěma cvaká, nohy tlačím do kouta, a ona ven je láká. Pilníkem mi brousí palce, trochu to i bolí, pak nastříká desinfekci, rány sype solí. Teď na řadu přišly ruce, a už mi baba nehty leští, už mi zase tuhnou rysy, mám strach z jejích ostrých kleští Je horší snad už na světě, jen odvykací kůra, než tahle péče o ruce, s názvem manikůra. Pro muže je těžká doba, dřív pyšnili se jizvami, dneska chodí s tetováním a barvenými hlavami. Už prý si muži holí nohy, jdou s dobou a je jim hej, když to takhle půjde dál, tak za pár let, co chlap-to gay.