Viděl jsem film, ani nevím jak se jmenoval,..."Thajsko, ráj na zemi", nebo tak nějak. Z něj mi utkvěly v paměti pasáže, o které bych se vámi chtěl podělit. Je to čtení, které mohu doporučit, ale až po jídle.
KLAPKA JEDNA
"Pratunam Market" - největší a nejlevnější tržnice s oděvy v Bangkoku na křižovatce ulic Ratčaprarop a Phetburi. Je to vlastně celá čtvrť, ve které se vše točí kolem odívání. Uličky mezi obchůdky jsou vždy úzké a většinou plné lidí. Prší tropicky. Po betonu jedné z nich teče voda smíchaná se splašky z ucpaných kanálů. Uprostřed uličky se pomalinku plazí lidské tělo. Hadry visící v cárech na části těla jsou nasáklé vodu a špínou, jen místy se dá rozpoznat tmavě modrá barva látky. Pokožka je stejně špinavá a místy také tmavě modrá od proleženin a úderů. Voda špínu rozmáčí, takže po těle tečou kalné mapy. Jen malý rozdíl mezi barvou kůže a barvou hadrů vytváří jakousi masu. Kolem masy se tlačí lidé, neboť ona jim překáží v chůzi. Občas si někdo masy nevšimne nebo postrčen nechtěně na masu nastoupí. Masa mlčí a pomalinku, velmi pomalinku se plazí. Po tváři jí tečou potoky. Nejsou to slzy ale dešťová voda - mrzáci bolestí nebrečí. Ironií je, že Pratunam znamená „Vodní brána".
KLAPKA DVĚ
"Čit Lom"stanice nadzemní dráhy (skytrain) v jedné z nejluxusnějších částí města na ulici Sukhumwit. Z jedné strany ulice nóbl restaurace, z druhé strany celý dům jídla včetně jídelny KFC v přízemí. Mezi luxusní restaurací a schodištěm na stanici skytrainu leží hrouda masa. Je ohromná a vodnatá, takže se při pohybu třese jako rosol. Je celá poseta hnisavými jebáky. Hlava se na hroudě kroutí jako červ a nepoměrně tenké ruce neustále chmatají po svědících jebácích. Nějaký rozdrásnou takže vyteče hnis, který stéká po hrbolatém povrchu. I když kolosální hnus in natura magicky přitahuje, je lépe se překonat a odvrátit pohled. Jako na potvoru se vám totiž ten obrázek vrací zrovna když jíte.
KLAPKA TŘI
„Čatučak Market" - největší tržnice v Thajsku. Je kolem druhé hodiny odpoledne. Před schody na stanici nadzemní dráhy Mo Čit jsou položeny velké ocelové pláty které kryjí stavební výkop. Na plátech leží placka z masa a kostí. Ne, není to biftek (zatím), ale živý mrzák. Někdo ho sem položil tak mezi 11 a 14 hodinou (v 11,00 tady ještě nebyl). V tuto dobu dokáže tropické slunce rozpálit ocelový plát na dobrých 60°C. Mrzák ležící na břiše se evidentně peče. Zřejmě mu někdo zmrzačil obě ruce a nohy aby se nemohl plazit. Dojem lidského utrpení musí být co nejpůsobivější aby nesl peníze. Počural se a z úst mu vytékají hleny. Má v nich položenou tvář. Pokouší se zvednout hlavu a daří se mu to ne více než několik centimetrů nad ocelovou desku. Nikdo mu nic nedává, bílí nejdou a místní ví, že dary nejsou pro něj ale pro ty, kteří ho sem pohodili. Někdo namítne že 60°C smažení nemůže organismus vydržet. Mezi výdrží Evropana a Asiata je rozdíl a mezi výdrží Asiata a asijského mrzáka je ještě řád rozdílu.
Pak jsem se probudil a zjistil, že mám ruku v nočníku. Omlouvám se, nebyl to film, ale špatný sen.
