On a ona jsou z Ósaky. Je jim něco přes třicet a rádi cestují. Památky Evropy, tradice a historická kultura - to je to, čeho si Japonec váží. Také si váží národa jež tradice ctí a uchovává. Jakou realitu přináší cesta za
Konečně se z hotelu na malé straně dostávají na hlavní vlakové nádraží. V metru nejsou návěstidla a směrovky v angličtině.
Kupují lístek do Českého Krumlova. V Benešově je vyhání z vlaku. Ptají se, jestli je to Český Krumlov. Dozví se že ne a že musí do autobusu (výluka). Nechápou, že v autobuse na sebe lidé křičí a hádají se. Řidič se totiž vykecával v druhém autobuse a do tohoto mu nastoupilo moc lidí. Průvodčí se vzteká a křičí na lidi. „Proč jich vás sem tolik nalezlo!" Odpovědi cestující křičí na průvodčí.
V Olbramovicích je vyhání z autobusu, to už je Český Krumlov? Ne to jsou Olbramovice, musíte na vlak do Českých Budějovic. Konečně ve vlaku. Sedí tam parta lidí, kteří zpívají písničky. Asi je nějaký svátek.
V Budějovicích hledají, kde je vlak do Českého Krumlova. Nikde žádné anglické nápisy přestože na trase Praha - Český Krumlov jezdí cizinci denně. Vlak je přetopený a smrdí. Ona si dává na ústa roušku. Lidé ji pozorují. Čekají, že se něco stane? Vlak jede velmi pomalu, kmitá ze strany na stranu na nerovných kolejích a příšerně skřípe. Je to exotika. Alespoň bude v Japonsku o čem vyprávět.
V Krumlově na nádraží je mrtvo. Vystoupilo pár lidí a taxíky nikde. Japoncům někdo ukazuje cestu do centra kde je hotel. Podle rezervačního lístku to má být pension Barbora na adrese Široká 89. Širokou prošli celou tam a zpátky (i s kufry pochopitelně) a žádné číslo 89 v ní není. Ptají se v jedné restauraci. Tam neumí anglicky a odbudou je. Až v druhé restauraci jim ukáží naproti! To je Barbora. Ale vchod je z druhé ulice. Takže konečná správná adresa je Dlouhá 89. Uf....
Na recepci je nějaký mladík, který neumí anglicky. Shání se po někom, kdo umí. Mezitím nějaký chlap křičí na nějakou holku, asi na personál. Je dost hustý na to, že se na ně dívají hosté. Člověka, který umí anglicky, našli naštěstí na ulici. Říkají, že hotel je plný (přestože byla rezervace) a tak budou ubytováni v jiném místě. Jdou společně o pár ulic dál. Vypadá to tam poněkud neupraveně. V chodbě skladují nějaké krámy. Klasický podvod objednali si jedno, dostávají druhé, ale cena 1500Kč zůstala stejná. Tak to asi je. Kluk oznamuje, že recepční s angličtinou přijde zítra ráno.
Večeřet jdou k doporučeným Dvou Mariím na českou kuchyň. Pití přinesla servírka až po jídle, že zapomněla - sorry. Český kuba je rozvařené bláto prakticky bez hub, bramborák je spečený a vysušený, kuře spečené do tmavě hněda, pod zelím je nějaká majonéza. Pouze medovina je výborná, takže chtějí koupit lahev sebou do Japonska. Smůla - medovinu v lahvích nemají.
Je krátce po osmé, když jdou na hotel. Po cestě chtějí koupit petku s pitím ale všude je zavřeno. Tak zajdou do recepce jestli tam nemají na prodej vodu. Číšník nabídne velkou Matonku. OK. Když ji tahá ze skříně jde kolem ten drsný chlápek, asi pan majitel, a povídá.
„Heléééé...nemyslete siii! My nejsme ňákej krám, u nás je za 150,-. To víte, my jsme restaurace, my prodáváme dvě deci za 20,-. To jen aby bylo jasnóó."
Jasno mají jen v tom, že jsou ve špatnou dobu na špatném místě. Nebo k prohlídce památek v ČR patří zážitkový kolorit třetího světa?
Doslov:
V ČR rapidně klesají počty turistů. Naši západní sousedé se k turismu v ČR prakticky obrátili zády. ČR má co nabídnout ale neumí se presentovat, chybí úroveň. Neštěstím je neschopnost udržet si dobré jméno. Bohužel například Český Krumlov, který je druhou největší památkovou rezervací po Pražském komplexu si vybudoval image města těch, jimž kouká sláma z bot a z očí hladovost. Výsledek cest je vždy o dojmech. Jedno shnilé jablko zkazí dojem o celé bedně. A jelikož k nám jezdí turisté za poznáním a odpočinkem tak dojmy jsou rozpolcené. Poznání zajímavé, odpočinek špatný. Zapomíná se, že důležitější než reklama z médií je reklama tam-tamová kdy si lidé sdělují dojmy prostřednictvím sociálních sítí. Na nich se o turistických službách v ČR nepíší hezké věci.
