Proč se ze základní biologické potřeby stává nepřítel? Proč a jak svádíme boje s jídlem, svým tělem a se svojí psychikou.
Ale bojujeme s ním čím dál víc. Je paradoxem, že v srdci Evropy řešíme své soukromé války s jídlem. Se svým tělem. Se sebou. Nadváha, obezita, přejídání a z druhé strany úzkostné dodržování „perfektního jídelníčku“, restrikce potravin, hodiny pod svým vlastním bičem trávené vysilujícím způsobem ve fitku anebo kilometry naběhané v běhu hektických dní. Také poruchy příjmu potravy, které se jako další epidemie po epidemii covidu šíří nejen mezi nejmladší generací.
Někteří rezignují a ve jménu trendu „body positivity“ si hýčkají a přikrmují svoje kilogramy až desítky kilogramů navíc při sledování plus size modelek na sociálních sítích. Aby následně sjeli o pár profilů dál a nasadili si brouka do hlavy, jestli se pro změnu nezkusit přiblížit jiné osobě, která dokázala jako mávnutím kouzelného proutku transformovat svoji velikost XXXL do XS. Nejlépe do půl roku. Jako další krok následuje cesta diety až diet, ideálně zkopírováním jednoho z módních trendů, vytrženého z jakékoliv souvislosti s individuálními potřebami. Je z čeho vybírat – keto dieta, přerušovaný půst, low carb...opět napoví sociální sítě, anebo se okopíruje osoba z blízkého okolí, co je na stejné dietě o dva týdny delší dobu. Po nějaké době nastupuje konec diety, a návrat zpátky do starého stravovacího modelu, který je bezpečným útočištěm ale pro tělo také představuje nepřítele. Očekávaně následuje jojo efekt, a tak po nějaké době zase objev dalšího módního dietního trendu a kolotoč diet – nadbytku nevhodné stravy – diet je roztočen. Metabolismus se zpomaluje, tělo trpí stejně jako psychika. Opět je jídlo za nepřítele. Stravování v extrémech bez respektu k individuálním potřebám, bez ohledu na svůj zdravotní stav a životní styl je prostě špatně. Když nebudeme poslouchat a respektovat řeč svého těla a signály z naší psychiky, nelze se divit přesvědčení, že jídlo je nepřítel.
Kdo nikdy nebojoval s jídlem, se svou myslí a neměl z těla protihráče může být šťastný a spokojený. Přitom je jídlo jednou ze základních biologických potřeb, kterou musíme uspokojovat několikrát denně. A je jen na každém z nás, jestli zároveň s radostí a postojem, že jídlo není nepřítel.
