Zlatý devadesátky

„Ta vůně svobody devadesátek je dávno vyprchlá. Všechno nahradily korporáty, debilní předpisy, stádní názory a cenzura,“ napsal mi kamarád a mě ovládla nostalgie. Ano, všichni jsme tenkrát vnímali to období rozpuku.

Naše generace měly všechno před sebou, rodiče na tom byli o něco hůře. Krátce po revoluci, kdy se všechno rozvolnilo, začalo se podnikat, s tím přišla doba, kdy si zaměstnavatelé začali uvědomovat, že se musí o své zaměstnance starat. Tenkrát jsem pracovala v restauraci, která byla brzy privatizovaná. Sice jsme dostali nabídku pracovat zde dál, ale nájemce hned změnil sortiment i ceny a ti, co byli zvyklí chodit pravidelně, odešli. No a my, když jsme viděli, jak nám zboží zbývá, jsme si snadno spočítali ztrátu a raději si šli hned hledat nové zaměstnání.

Tenkrát se všichni všechno teprve učili, na pracovním úřadu mi žádnou práci nenabídli, dokonce ani registraci, takže jsem přišla o dva měsíce odpracované doby. Naštěstí jsem si zaměstnání našla brzy. Hůř na tom byla maminka. Šedá ekonomika bujela a dostat peníze na pásku a tím pádem i do evidence na důchod bylo nemožné. Nějakou dobu se protloukala, jak se dalo, ale pak se mi ozval spolužák a umožnil jí důstojně dožít až k odchodu do důchodu. Pracovala dál, protože ten její důchod nebyl zrovna vysoký, ale už měla aspoň nějaký jistý příjem.

Ano, měli jsme konečně svobodu, ale začátky byly dost těžké. Všichni na to nebyli tak rychle připraveni, všechno se muselo „překopat“ a nastavit, aby to zase nějak plynule fungovalo a vlastně se to překopává dodnes, protože během těch let se pořád všechno vylepšuje, až je ten pokrok někdy na škodu.

Zlatý devadesátky. Přišly, ukázaly nový směr a možnosti. Sice se spousta věcí nepovedla, zpětným pohledem nemohu všechno vychvalovat, ale byli jsme mladí a vnímali to jinak. Mládí, pomalu uniká pryč a člověk vzpomíná na to, co bylo příjemné. Ale i na to, co moc příjemné nebylo. Někdy si říkám, jak jsme mohli přežívat zpočátku z jedné výplaty, která byla podle tabulek po prvním nástupu do zaměstnání 1260,- Kč. Dnes je konkrétně ve státní správě nástupní plat úředníka s nulovou praxí 21260,- Kč. Na první pohled to vypadá lépe, že? Kdybych se tenkrát rozhodla svou první výplatu propít a pozvat všechny na pivo, pořídila bych 741. Pro představu, dnes by se za první plat dalo vypít 545 piv.