Žili jsme i bez internetu
Babička s dědou z tátovy strany nás milovali a často si nás se ségrou brali k sobě.
Neměli chaloupku na vršku, bydleli v suterénu činžovního domu. Nebylo to ideální bydlení, vlhko, trochu stín, čtyři schody pod sklepem, muselo se topit kamny, zatahovat závěsy, aby nám nikdo nekoukal do světnice, mýt se na štokrleti v lavóru, protože nebyla koupelna, ale na sporáku byl pořád plný hrnec teplé vody, tak jsme nouzi nepociťovali.
Když jsme přijely se sestrou na víkend, babička vytáhla sedací vanu, postavila ji ke kamnům, děda přihodil pár briket a pak jsme se jeden po druhém vykoupali v trochu větším škopku, co připomínal vymoženost z dávného středověku. Babička nás vydrhla, vyměnila vodu, špinavou vylila do kanálu na dvorku a pokračovala, dokud nebylo všechno čisté a voňavé. S tím jsme obvykle strávili celý večer, pak se koukali na televizi a nakonec usnuli.
On ten suterén měl své výhody, ale taky nevýhody, a to byla všudypřítomná vlhkost. Babička proto pořád větrala, děda topil, ráno otevřeli všechna okna a pak obvykle vynesli peřiny a polštáře, aby je mohli pěkně vyvětrat na sluníčku. Tak se na zábradlí vyhřívaly půlku dne, po obědě děda vyběhl na dvorek, odnosil peřiny a polštáře zpátky do velké manželské postele, kterou vyrobil kdysi jeho tatínek z poctivého dřeva. Babička bílé naškrobené damaškové peřiny ustlala a připravila postel k nejlepšímu zážitku. V jejich ložnici se nikdy netopilo, měli poctivé napěchované duchny, jaké už mají dnes málokde. Po slavnostním nedělním obědě přišel ten nejlepší zážitek. Děda zavelel: „Jde se do peřin“ a všichni čtyři jsme si vlezli do těch vyvětraných vysluněných peřin a směli se tam pomazlit a vychrupat.
Tenhle zážitek už nikde neseženu, Ježíšek mi ho nepřinese, ani kdybych ho podplatila. Babiččiny peřiny nenahradí sebelepší deky a hřejivé teplo jejich srdcí pod napěchovanými duchnami bylo dopřáno jenom sestře a mně. Za tyhle zážitky jsem opravdu vděčná, ale jsou nepřenosné.
Při vzpomínce na tu velikou postel se mi připomene taky prababička, která bydlela nedaleko a někdy přišla právě v době siesty na kafíčko. Děda ji moc nemusel, nemohl zapomenout nějakou starou křivdu, ale samozřejmě spolu vycházeli. Děda vůbec býval svůj, každému řekl tu svou pravdu do očí, i když si tím někdy u lidí moc nepolepšil, ale někdo to tak má.
Jako malá jsem vnímala jeho brblání, ale nevadilo mi. Byl to přece můj jediný dědeček a můj mužský vzor, od kterého jsem se spoustu věcí učila. S dědou jsme měli mnohá tajemství, která jsem ještě nikomu nevyzvonila a ani to dělat nebudu, i když dnes už by to bylo stejně jedno. Na dědovi jsem si vážila, že mě bral jako sobě rovnou a naprosto mi věřil. Chtěla jsem být trochu klukem, a tak jsem se v dědovi opravdu viděla.
Alice Barešová
Mrkvové řezy
Máte rádi mrkvový dort? Já ano. Sice si to asi jenom namlouvám, ale když si ho dám, mám pocit, že je zdravý.
Alice Barešová
Na co při tom ženy myslí
Člověk pořád touží býti dokonalý. Zejména pro svého partnera. A to i v těch nejintimnějších chvílích.
Alice Barešová
Čas pro sebe
Někdo nesnáší stereotyp a vyhledává dobrodružství. Taky nemám ráda nudu, ale prožila jsem chvíle, kdy jsem toužila vrátit se do svého stereotypu.
Alice Barešová
Nezvaní hosté
Přijde-li nezvaná návštěva, tak to nebývá příjemné. Když s něčím nebo někým nepočítáme, dáme to obvykle najevo. Asi každý to zažil. Přijde návštěva, kterou nikdo nečekal a už mezi dveřmi nastanou ty trapné okamžiky.
Alice Barešová
Tři na jednom pokoji
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a někdy jsme součástí příběhu, který jsme si nepředstavovaly, ani o něj nestály, jako tři ženy na jednom nemocničním pokoji.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Na Rychnovsku se střetl vlak s autem, tragickou nehodu nepřežili dva lidé
Při dopravní nehodě auta s vlakem v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku zemřeli dva lidé. Na místě...
Poslanci rozhodují o zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky
Přímý přenos Sněmovna schvaluje zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny dlužníky....
„Neviděli jsme od něj nic než dobro.“ Írán se loučí s Raísím, hrozí Izraeli
Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí zahájil ráno za účasti desítek tisíc lidí smuteční...
Orlům volavým hrozí vyhynutí, kvůli válce na Ukrajině změnili migrační trasy
Orli změnili své migrační trasy vedoucí přes Ukrajinu tak, aby se vyhnuli oblastem bojů. Některá...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 178
- Celková karma 13,63
- Průměrná čtenost 452x
Ráda píši o životě, postřehy z toulek, příhody i recepty.
Nejvíc mi vadilo, když o nás muži mluvili jako o slepicích. Pak vznikla moje Slepičárna ze života a už je mi fuk, co říkají. Tím jsem si to s nimi vyřídila. O zkušenostech s hubnutím je e-brožura Vydrž 12 týdnů a časem přibylo pár neumělých veršů Srdce z pouti.