Záměna

Léto právě završilo první třetinu, když se paní Fialková vrátila z dovolené, kterou trávila odděleně od svého manžela. 

Každoroční rituál si pochvalovala, protože si úžasně odpočinula, koupala se ve vlnkách a věnovala se jen sobě, ale nakonec se zase těšila zpátky do stereotypu. Nádherně dozlatova opálená vystoupila z taxíku, našla klíče a vešla do bytu, který byl v té době prázdný. Nakukovala do všech místností, ale oproti očekávání překvapivě nikde nikdo. Pomyslela si, že je to dobře, protože trpěla malým pocitem viny, neboť se seznámila na pláži s místním plavčíkem a prožila s ním malý letní flirt. Měla sama před sebou výčitky svědomí a zatím si pořádně nerozmyslela, jestli se k tomu všemu přizná nebo ne.

V lednici ji čekal talíř s občerstvením na přivítanou, což se jí po dlouhé cestě hodilo. Měla chuť na něco domácího, Italové jsou samá pizza a špageta, toužila po obyčejném českém párku, protože chuť levné uzeniny, na jakou byla zvyklá, nikde na cestách nesehnala. Italové nabízeli samé kvalitní suché salámy, které měly sice výbornou chuť, ale těch kalorií a joulů, stejně jako pršut, kterým byla přejedená. Párek nebo kuřecí separát je něco, co máme jenom my. A to si právě chtěla dopřát spolu s odporně kyselou plnotučnou hořčicí, kterou snad ředí vodou i supermarkety. Čtrnáct dnů v cizině udělá s člověkem svoje. Z odloučení a smutku, možná i z nadbytku dobrého, se v něm probudí zvířecí pudy a zapomene na dobré vychování.

Když konečně ukojila svoje nejnižší chutě a smířila se s tím, že jí legíny budou obepínat trochu méně, jelikož na dovolené zhubla, rozhodla se vybalit. Otevřela kufry, vybrala špinavé prádlo a odešla s ním do koupelny, aby jej hodila do pračky. Pak se obrátila čelem vzad a za ní bylo přes celou stěnu zrcadlo. Se svou postavou byla spokojená, ale v tom přítmí se zdálo, jako by na opáleném obličeji bylo o několik vrásek více, kolem úst měla podivné praskliny, prostě se na ní podepsaly tropické teploty a tak se rozhodla udělat tomu přítrž.

„Ještě, že mám ty vzorečky super krému,“ vzpomněla si na to, jak s kamarádkou navštívila veletrh kosmetiky a přinesla si z něj haldu propagačních materiálů a vzorků. Některé se ještě válely v předsíni na komodě, kam je vyrovnala a nechala je tam. Pár vzorečků na vyzkoušení již využila a jeden ji velmi zaujal, protože sliboval lifting obličeje bez operace. Byl to takový gel, který se nanesl na obličej, nechal se dvacet minut působit a obličej vypadal, jako by ho někdo pokropil živou vodou. „Kdepak tě, zázraku, mám.“

Paní Fialková se vrhla na komodu a v prospektech hledala a hledala, až jí vypadl malý povědomý sáček. Roztrhla ho a obsah namazala na vysušený obličej. Sice ji zmátlo, že je oranžový namísto zeleného, jak byl minule, ale tím se netrápila a rozhodla se dát si na dvacet minut šlofíčka. Lehla na kanape v obývacím pokoji a pustila si relaxační hudbu.

Jak si tak polehávala, myslela na poslední zážitky u moře, na krásné hnědé oči svého Ronalda a hlavou se jí promítaly možné scénáře, co by se tak mohlo stát, kdyby se nechtěně rozpovídala. Na jednu stranu se bála případné manželovy reakce, na druhou se nechtěla rozloučit s rozjásanou náladou, a tak si ještě naposledy četla SMS a jednu za druhou pomalu mazala. Asi tři si poslala do svého e-mailu a utěšovala se, že si s Ronaldem budou psát. Věděla, že to stejně bude zbytečné a že s podzimem přijde na jiné myšlenky, ale teď to bylo čerstvé, žhavé, nádherné, dodávalo jí to mladistvou energii, proto se dychtivě vrhla na kosmetiku a čekala na výsledek působení zázračného gelu. Zvláštní na tom bylo, že oproti poslednímu zážitku měla pocit, jako by ji obličej spíš svíral, pleť maličko pálila, a když uplynulo dvacet minut, vypadala spíš svraštělá než osvěžená. Zbytky smyla malou houbou a namazala se denním krémem. Za chvíli jí to nedalo a raději se podívala na obsah přípravku.

Něco tady nesedělo. Pytlíček byl označen úplně jiným názvem, než hlásal leták. Když porovnala obrázek balení, všimla si, že je to něco úplně jiného. Jenomže co? Obal výrobku vůbec neodpovídal žádnému reklamnímu letáku, vzala tedy svůj tablet a vyťukala název do vyhledávače.

„… oral jelly přípravek s účinky viagry …“ četla jako omráčená. Veškerá energie i vzpomínky na Ronalda ji najednou opustily a v hlavě si rovnala svoje nové zjištění.

„Takže tohle byl ten stesk a těšení se na mě – když má chlap milenku, tak je viditelně pozorný a milý, proto ta umytá vana, vyluxovaná ložnice …“ najednou si všimla všech pozitivních věcí, které jí na manželovi vůbec nenapadly a za jiných okolností by si jich ani nevšimla. „Takže ten bídák si tady užívá s nějakou děvkou a mně kecá do telefonu, jak se mu hrozně stýská, abych brzo přijela, zatím se jenom ujišťoval, kdy bude opravdu odjezd, aby vyklidil pole včas?“

Krve by se v ní nedořezalo. Najednou si připadala jako malá holčička, které ukradli na pískovišti bábovičky. Zůstala bezradná a namísto myšlenek o Ronaldovi řešila, jak se postavit k malému pytlíčku s oranžovým gelem, který si omylem naplácala na obličej, zatímco by jej nejradši nikdy na komodě ani nenašla. Nevěděla, jestli má přiznat, že to ví nebo dělat jako by se nic takového nikdy nestalo anebo zda má zahájit rozsáhlé pátrání v mobilu svého manžela, v jeho nočním stolku a třeba v celém bytě, jestli nenajde stopu po nezvané návštěvě.

Léto. Pro někoho nejhezčí období plné dobrodružných zážitků, romantická dovolená v náručí milované osoby, pro jiného spousta práce, jelikož je zrovna sezóna a s ní souvisí odříkání si odpočinku v parných dnech, jiný si zase užívá u rybníka lačných pohledů na mladé obnažené dívky, další točí jahodovou zmrzlinu a těší se u toho na zimu, pro všechny je to období, na které se můžeme těšit, ať už je důvod jakýkoli.

Je to i doba odloučení, kdy si rodiny oddychnou od dětí poslaných na všelijaké tábory, kdy si vyjedeme na dovolenou sami jenom tak, protože partner nemá zrovna čas a pak se na sebe zase těšíme. Většinou to tak je a tam, kde ne, zbyde útěcha, že na konci léta přijde zase podzim a s ním obyčejné všední dny.