Vzpomínka na maminku

Každá vzpomínka na maminku je příjemná, i když je z doby, která pro nikoho z nás nebyla zrovna veselá. 

Moje maminka byla posledních šest let po CMP ochrnutá, a proto žila v domově pro seniory. O víkendech jsme si ji střídavě brali domů a vymýšleli program, aby měla nějaké zážitky. Ona každý rok před vánočními svátky plánovala, co všechno budeme podnikat a podle toho, co nám říkala, se zdálo, že si svoji bezmoc nepřipouští. A tak si jeden rok naplánovala i předvánoční nákupy.

Tenkrát si se mnou i sestrou domluvila, abychom jí na nákupy přispěly a pak se hodně těšila, jak pojede utrácet. Vzali jsme ji s manželem do nákupního střediska a měla radost jako malé dítě.

Vymyslela si, čím podaruje vnučky, ale neměla přehled o cenách, a tak jsem trochu šílela, že opravdu bude trvat na svém úmyslu. Naštěstí se nám podařilo jí dárky vymluvit, vymysleli jsme trochu levnější a nabádali, aby si raději za ty peníze koupila něco pro sebe. Byla tenkrát jako malé dítě a asi i tím okouzlením, jak viděla předvánoční atmosféru v obchodech, si všimla nabídky vánočních ozdob a musela tam jet. V tom okamžiku se její oči rozzářily a rozhodla se, že bude mít svůj vánoční stromeček a potřebuje na něj nový řetěz.

Ačkoli jsme předem věděli, že nejspíš bude Vánoce trávit u nás, bylo nám jasné, že žádný řetěz nepotřebuje, ale nechtěli jsme jí kazit radost a ona si ho koupila. Potom jsme dojeli s vozíkem do místní cukrárny, dali si kávu a zákusek a ona doslova zářila štěstím.

Víte, tenhle výlet tenkrát byl docela oběť a fyzické vypětí, protože maminku jsme museli do vozu i z vozu prakticky vkládat i nakládat, sama se nepostavila, ale ta radost stála za to a dodnes na to opravdu rádi vzpomínáme.

Někdy si člověk myslí, že je na pokraji sil a dál už nemůže, ale nakonec se s tím porve a do budoucna vyjde posílen. Když mi bylo při péči o maminku nejhůř, vzpomněla jsem si na jeden výlet s kamarádkou na Veselém kopci. Viděla jsem, jak v procesí na kopec šly tři ženy a na pojízdném lůžku vezly ležící. Tenkrát jsem ještě nechápala, jaký smysl má vozit nemocnou na takovou akci, zdálo se mi, že z toho nemůže nic mít. Později jsem pochopila, jak velký smysl mají pro nemocného malé všední věci a byla šťastná za to, že vozík se dá lépe ovládat.