Jednou poprvé

Čísla hrají v našem životě důležitou roli a to nemyslím jenom numerologii. Všechno zažijeme jednou poprvé a v tom je spravedlnost.

První nadechnutí, první odloučení od maminky, první pohlavek, první boule. První školní den a první úspěchy. Poprvé zažijeme i neúspěch, pokárání, dlouhý pohled opačného pohlaví, první rozpaky, první jedničky i pětku. Jednou poprvé zažijeme smutky, zklamání, touhu po někom, kdo všechno pochopí a bude s námi sdílet. Když se to povede, všechno prožíváme dvakrát, jen první polibky a sex si rozdělíme napůl. Radost ze společných poprvé je sdílená, přesto jakoby dvojitá, zato starosti poloviční.

Když něco zažijeme dvakrát, už to není jako poprvé. Přijde větší jistota díky poznání a je to jiné. Přijde-li to potřetí a počtvté, už nepočítáme. Všechno postupně splyne, zvykneme si. Časem úplně na všechno, zážitky pak nemá cenu sčítat, všechno poprvé se stává vzácnější.

Tak tohle jsem ještě nikdy nezažila, říkám si čím dál méně a spíš mě přepadá melancholie, že je takových okamžiků jen méně. Převládá pocit, že už mě nemůže nic překvapit. Zbylo mi závidět dětem jejich neznalost, touhu po zkoumání a nabídka pomoci jim objevovat svět. Někdy propadám nicotě a zapomenu pozitivní myšlení. Hodně poprvé mi uplynulo, co mě čeká teď?

Naposled.

Číslo neurčitého významu, naštěstí!

Je spousta věcí, které už nikdy nezažiji a ani mi to nevadí, přesto se toho „naposled“ podvědomě obávám. Význam vidím často na návštěvách v domově důchodců. Někteří ani nepamatují, kdy se naposled prošli bez hole, pro někoho se naposled stalo i napít se z hrnku, naposled přichází plíživě a jsou to třeba malichernosti. Poprvé a naposled může i splynout. Já například vím, že na určité místo jsem kdysi jela poprvé a naposled. Ale mohu si to ještě rozmyslet, takže mě to tak neděsí. Vytržený zub mi ale nenaroste. To už je horší!

U nekonečných vztahů může přijít nečekaně naposled...

A dost! Zpátky na pozitivní notu.

Zažila jsem nečekaně první zážitek a jsem pořád ještě vzrušená. Mám svoje první brýle na čtení! „No jo, věk už se nám hlásí,“ povídala paní doktorka a já byla smířená, protože měla stoprocentní pravdu. Celodenní čučení do počítače nesvědčí očím a tohle je trest. Dostala jsem příspěvek na první brýle a šla vybírat obroučky. Odvázala jsem se, jsou hodně barevné. Takovou radost z perfektního zážitku jsem dlouho nezažila. Těším se, až je poprvé nasadím, až v nich poprvé přijdu do práce, až mi budou sloužit a pak je budu nosit donekonečna. Nikdy bych nevěřila, že mě to tak dostane. Můj svět se stal o hodně krásnější. Uvidím do dálky, budu si víc číst, čeká mne přece ještě tolik poprvé!

První protéza, první berle, první důchod….