... umět tak chodit po vodě

"Představ si, včera jsem došel až na konec oceánu", zaujatě povídá ve školce můj syn své nejlepší kamarádce a aspirující manželce. Ta něžně položí svou ručičku přes jeho ramena a uznale konstatuje: "ty jsi tak statečný!" Poté ho letmo políbí na tvář a přitom ho lehce v obličeji polechtá vlásky ze svých roztomilých culíků. "Jo, to já jsem," nonšalatně pokyvuje hlavou synek a jde se houpat.

V ten moment mi došlo, že má touha umět létat a chodit po vodě je jen relativní.