Děsivě zubatého Tasmánského čerta, dobrosrdečného buldozera australské buše - wombata, unikátního platypuse ani pověstného dingo jsem ještě ve volné přírodě neviděla. Náhodné setkání s ostnatým zakomplexovaným vačnatcem - ježurou, si ale rozhodně nechci nechat ujít a určitě vás budu ráda informovat o mých úspěších.
v mnoha ohledech unikátní jsem se nejednou zmiňovalaoddělila od ostatního světa
horách Grampians-Gariwerdukřičení kakadů
- Nosaté koaly jsou také kapsáři endemické Austrálii a zatím jsme je viděli pouze na Filipově ostrově, o kterém si můžete přečíst zde. Jsou to noční zvířata, žijící skryty vysoko v korunách stromů některých eukalyptů, takže nečekejte od nich nějaké divadelní představení a většinu dne jednoduše prospí a protráví. (V období říje samci nepopsatelně řvou tak, že se z toho ježí chlupy na zádech.) Eukalypty jsou pro většinu tvorů živočišné říše samozřejmě jedovaté, a ani koaly z víc jak 600 druhů, jich nemají na svém menu víc jak 50 druhů. Proto mají tak velké nosy, aby rozeznaly ty dobré od špatných.
- I koaly mají váček pro své mladé, ale ten se pro změnu otvírá zespoda. Asi po měsíci od páření, se do něj celkem zázračně samo přestěhuje mládě, které není nic víč než jednogramová stejně nehybná a mrňavá růžová fazulka jako u klokanů. Zde asi 36 týdnů saje z mléčných bradavek, než se rozhodne přestěhovat mamce na záda, protože je jí v kapse těsno. Konečně až po roce se od matky definitivně vzdálí a rozhdone se ochutnat i ony jedovaté listy eukalyptů. Více o nich zde.
samostatný blog zde.
