Sedíme na počítači, skypujeme s tatínkem vzdáleným přes 16000 km, 3 letý syn na kameru ukazuje svoje hračky, nové obrázky co mu namaloval a vykládá jednu strašně důležitou informaci za druhou až z toho třeští uši. A moje čtyř a půl letá dcera tiše sedí a ťuká do klávesnice.
Začalo to před pár měsíci velmi nenápdaně. Nejdříve si posílali jednotlivá písmenka, smajliky, dortíky, sluníčka a podobné ikonky. S nově nabytým seběvědomím začala diskuzi obohacovat jejím jménem, jménem brášky, jmény kamarádů i nás. Tatínek jí za odměnu posílal zářící srdíčka, pusinky, úsměvy a sem tam nějaké to slovíčko plné lásky a podpory. A tak dcerka každým dnem získavala víc a víc jistoty v psaní, začala některá slůvka číst nazpátek. Pak ze slov vznikaly krátké věty, které byly samozřejmě i nadále obohacovány ikonkami.
Jednotlivá písmenka jsem se s ní učila rozeznávat a psát na papír už několik měsíců. Na ledničce skládáme krátká slovíčka taky už nějaký ten týden. Čísla samozřejmě umí už dávno, ale učit ji číst mě, vzhledem k jejímu věku, nikdy ani ve snu nenapadlo. Slyšela jsem historky od maminek geniálních dětí, kdy jejich brouček uměl číst a psát už ve 3 letech, ale upřímně mi bylo jasné, že moje děti do této kategorie nepatří. Jestli je to vůbec možné, na vlastní oči jsem žádné takové dítě nikdy nepotkala.
Hledím na obrazovku a s údivem si uvědomuji, že nám Skype dal něco úplně jiného. Něco co jsme nikdo nečekal. Něco co se dá těžko uvěřit.
“ahoj daddy jamam opar (zamračenej smajlík)
Bolito (slzicky)
prsi (mráček s deštěm)
mam te rada (srdíčko, srdíčko, srdíčko - jedno za každého z nás)
maminkajedoma (kytička)
mam4roki”
tata jí na to odpovi
“jsi moje laska”
“ty taky” (srdíčko, srdíčko, srdíčko), přidá se dcera.
Pravda, interpunkce a diakritika jí dělá problém, ale s tím si teď hlavu vůbec nelámu. Jsem ráda, že náš vztah s rodinou na dálku nás naučil něco, co učitelky ve školce začaly, já se o to trošku doma pokusila, a dítě samo správnými dotazy a vlastními úspěchy a nezdary, naučilo.
Požádám dceru, aby nechala taky brášku daddymu něco napsat.
333333tttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttttt
<l;.'>;vzegt4dh ry6gfed4dtg5t4evrtwtzgfttwresxcvjjdrttfvezdrvf cdddff\defvcrtcgvz z fvfgc
…no, někde se začít musí.
Že by ta dnešní technologie nebyla až zas tak špatná? Možná se dá najít něco dobrého na každém "zlu" …
