Vánoce přicházejí. Doba dárků, laskavosti a pohostinnosti. Doba, kdy se na charitativní účely vybere nejvíc peněz a prostředků. Nastává doba, kdy mnoho z nás tráví nemálo času přemýšlením a plánováním, jak ...
... udělat někoho druhého šťastným. Jak ho co nejlépe obdarovat. Jak mu udělat tu největší radost.
Tak moc jsme často zaměstnáni blahem ostatních, až trestuhodně zapomínáme na sebe. Avšak to se netýká pouze Vánoc. Pokud zapomínáme na sebe a upozaďujeme vlastní potřeby a přání na úkor uspokojování svého okolí celoročně, zaděláváme si na velký životní problém. Vlastně tím sami sobě říkáme, že pro sebe nejsme důležití a naše okolí je důležitější než my. Nevážíme si pak sami sebe a nemůžeme tudíž čekat, že si okolí bude vážit nás. Proto to letos změňme.
Obdarujme především sami sebe tím nejdůležitějším na světě – časem a pozorností. Naučme se sami sobě věnovat zdravou míru pozornosti a dopřávejme si čas na své potřeby a přání. Věnujme svou péči hlavně té osobě, která zrovna čte tyto řádky. Když se budeme zanedbávat, řítíme se do deprese a nebudeme nikdy šťastní … ani kdybychom uspokojili všechny blízké okolo nás. Dobrý pocit z vlastního bytí je přímo závislý na dovednosti dávat sám sobě. Začněte otázkou – co chci já? Co opravdu chci? Co bych chtěl dělat, kdybych nemusel brát ohledy na nikoho jiného?
Hledejte odpověď a pak hledejte cestu, jak ji naplnit. Neříkám – kašlete na všechny ostatní a buďte necitliví ke svému okolí. Jen říkám, abyste přestali kašlat sami na sebe. Dejte sebe na první místo a uvidíte, jak moc se váš život promění k lepšímu. A zkvalitní se i vztahy s okolím. Lidé respektují a mají rádi toho, kdo se respektuje a má rád sám sebe.
