Ani získat, ani udělat, ani ho docílit a ani si ho koupit. I když celá naše ekonomika na této iluzi stojí – „kup si lepší věc a budeš šťastný.“
Nic z toho ve skutečnosti nefunguje. (Jinak by naše civilizace byla přeplněná šťastnými a spokojenými lidmi.)
Štěstí je vnitřní stav. Člověku docela vlastní a přirozený. Štěstí tu prostě je. Celou dobu existuje uvnitř nás a snad každý, když se čas od času otevře, tak ho zažívá. Jen věří nepravdě, že to štěstí je důsledek něčeho, co se stalo.
Štěstí nejde udělat ani vymyslet. Jen je důležité přestat dělat věci, které nás činí nešťastnými.
Je důležité se začít probouzet z iluze dosahování štěstí a uvědomit si všechny ty mentální programy, které v nás operují a přebývají a kterým když věříme a které když následujeme – jsme nešťastní a trpíme. Nedaří se nám pak v oblasti vztahů, peněz, práce nebo zdraví.
Honění štěstí je sama o sobě cesta do vnitřního stavu nespokojenosti a ne-štěstí.
Můj učitel mi jednou řekl – ty jsi, Aleši, jako člověk na poušti, který má žízeň, pořád hledá způsoby, jak jí zahnat a přitom celou dobu ve své vlastní ruce svírá nevyčerpatelný pohár vody.
To mě tehdy hodně zasáhlo. Měl pravdu. Bylo to zrovna období, kdy jsem se cítil šíleně vyprahlý, pořád jsem hledal a vymýšlel způsoby, jak se cítit dobře, jak dosáhnout stavu štěstí a spokojenosti.
Čím víc jsem se o to snažil, tím víc jsem se od svého zdroje štěstí vzdaloval. A tak to je s každým člověkem. Většina lidí téhle iluzi věří a prožívá ji.
Zároveň si uvědomuju, že fráze – štěstí je uvnitř – je pro spoustu lidí jen další hloupá fráze. Neuchopitelná. Vzdálená. Vůbec neví, jak to „štěstí uvnitř“ objevit a zažít. Když si neví rady, přestanou tomu věřit a onálepkují to jako „ezokravinu“.
OK. To všechno beru, nic to však nemění na tom, že štěstí fakt leží uvnitř.
Většinou nám nejde objevit, protože je překryté balastem – mentálními programy, které řídí a omezují náš život. Často si jich ani nejsme vědomi nebo je považujeme za pravdu, za realitu.
Mentální programy a přesvědčení ve formě myšlenek, nároků a očekávání.
Jaký bych měl být, jak by měl vypadat můj partner, vztah, moje tělo, moje práce, co bych měl dělat, jak by se ke mně měli chovat ostatní, jak bych se já měl chovat, jak a co bych měl cítit, co bych určitě cítit neměl, co musím ostatním ukázat, aby mě uznali a co naopak raději schovat, co potřebuju ke spokojenosti a úspěchu … je toho fakt dost.
Všechno tohle pak v naší mysli vytváří hustou iluzi, že štěstí leží někde venku – „budu šťastný až“. (i když našemu egu se to zdá jako velká pravda)
Tvoří to bariéru mezi naším vědomím a naším vnitřním prostorem přirozeného štěstí. Hnát se za štěstím s tímhle batohem nároků a očekávání je zcela nefunkční.
Začít si ale tyhle vnitřní záškodnické programy uvědomovat, poznávat jejich příčinu, uvidět, jak mi můj život formují a ovlivňují, s přijetím je pochopit a nechat je ze sebe odejít, osvobodit se od jejich moci. To je cesta, která funguje a kterou nabízím.
Tohle rozpouštění bariéry, která nám brání prožívat štěstí mě baví. To je to, v čem vidím smysl. Nevymýšlet s klienty, jak štěstí udělat, ale osvobozovat se od toho, co stojí štěstí v cestě.
Pak můžeme být skutečně šťastní. Pak jsme šťastní. Pak se štěstí stává základním kamenem naší reality.
