Dneska ráno jsem se dozvěděl, že se moji staří známí rozvádějí a vzpomněl si u toho na příběh muže, se kterým jsem pracoval.
Jednou pozdě večer mi ten muž napsal, že místo svatby, na kterou se těšil, se s ním jeho partnerka rozešla. Říkal, že to vůbec nechápe, protože všechno vypadalo fajn a dobře, nic jim podle jeho slov nechybělo.
Při druhé lahvi vína mu ale došlo, že to nebylo poprvé, co podobný rozchod zažil a tak by to chtěl pochopit, proč ho ženy opouštějí, i když je inteligentní, úspěšný a dobře vypadající chlap.
Opouštěly ho, protože před nimi utíkal.
Sice byl ve vztahu přítomný fyzicky, ale vyhýbal se hlubšímu a otevřenějšímu kontaktu. Nebyl přítomný mentálně a emocionálně.
Nechtěl se ve vztahu otevírat, sdílet sám sebe intimně a do hloubky. Nechtěl ukazovat, kdo ve skutečnosti je, co cítí a co právě teď v sobě prožívá.
Věřil tomu, že když ženy uspokojí materiálně, umožní mu to s nimi zůstat duševně na povrchu – tam, kde se cítil v bezpečí. Hlubší spojení s partnerkou odmítal a bránil se mu.
Až po rozchodu si začal uvědomovat, že nic jiného než opravdový kontakt po něm ženy vlastně nechtěly. Ve vztahu byl ale vůči jejich volání hluchý. Vytěsňoval ho a zlehčoval.
Uvědomění, že nejen on je ženami odmítaný (a opouštěný), ale v prvé řadě je to on, kdo sám ženy na hlubší úrovni odmítá, ho překvapilo.
Neodmítal jen svoje partnerky. Odmítal i svou mámu.
Vyhýbal se jí. Nechtěl jí vidět, slyšet, ani za ní jezdit na návštěvy. Nechtěl jí být na blízku.
Tohle NE vůči mámě mu bylo docela jasné a věděl o něm. Taky ale věřil iluzi, že může mít zároveň špatný vztah k mámě a dobrý vztah k partnerce (a všem ostatním ženám).
Jako kluk se cítil mámou nedoceněný a přehlížený, měl pocit, že je pro ni nedůležitý a nepodstatný. Chyběla mu její hřejivá pozornost a láskyplná náruč plná bezpodmínečného přijetí.
Když se jako mladý muž osamostatnil, začal svou mámu za její dávnou emocionální nepřítomnost trestat.
Trestal jí tím, že jí ignoroval a odmítal s ní být v kontaktu.
Přeneseně pak úplně stejně trestal i svoje partnerky. Ty to dříve či později vycítily a když zjistily, že se to nezmění, odešly.
(Bylo by zajímavé se s těmi ženami pobavit o tom, proč si vybrali právě muže, který je podvědomě odmítal a trestal … ale o tom dnešní článek není.)
Jenže on neodmítal jen svou mámu a partnerky, ale hlavně sám sebe.
Odmítal svou nahromaděnou bolest z dávné nenaplněné potřeby být plně přijatý a milovaný a také z toho pramenící smutek, od kterého utíkal a který vytěsňoval.
Potlačováním vlastní minulosti, bolesti a smutku ale sám sebe odsoudil do uzavřeného a studeného světa, ve kterém si zakázal cítit.
Nemohl tak prožívat pocity naplnění, radosti, přijetí ani lásky.
Nemohl žít naplno ani cítit svou přirozenou mužskou sílu. To všechno zůstávalo nedostupné pod vrstvou potlačených emocí.
Partnerský vztah vnímal jako finální šanci, jak svůj deficit přijetí a lásky dosytit, ale podvědomě také jako velice nebezpečný prostor, protože ženy po něm vždycky chtěly, aby se otevřel a aby cítil (je i sám sebe).
A to naráželo na jeho vnitřní bariéry, protože to by znamenalo otevřít i všechno to, čemu se v sobě vyhýbal. Proto byl ve vztazích duševně nepřítomný a bez vášně a energie.
Potřeboval několik bolavých rozchodů a jednu zrušenou svatbu, aby měl ochotu začít svému vnitřnímu světu věnovat náležitou pozornost.
Aby se začal konfrontovat s tím, čemu se vyhýbá.
Když si to při našich setkáních dovolil, přicházel nejprve obrovský vztek vůči mámě. Poté co svůj vztek přijal a prožil, dostal se k velké bolesti, kterou vztek “jen” překrýval.
Bolest z toho, že s mámou nezažil pocity plného a všeobjímajícího přijetí.
Vědomá akceptace vlastního zranění a smutku mu otevřela cestu k tomu, aby tyto pocity a vnitřní stavy mohl zpracovat a nechat ze svého systému nadobro odejít.
Aby se osvobodil od jejich neustálého podprahového vlivu.
Tím si v sobě vytvořil nový otevřený prostor, ve kterém mu bylo dobře, ve kterém se cítil silný a sám sebou. Ve kterém mohl cítit sebe-důvěru a sebe-přijetí.
Už se nepotřeboval potlačovat a ve vztahu se vyhýbat hlubšímu kontaktu a přítomnosti.
Konečně mohl tvořit vztahy, které pro něj i partnerku byly hlubokým zdrojem dobré energie.
