Byl jednou jeden muž a byl dobrý. Měl dobré srdce, dobré úmysly i jeho činy vypadaly jako dobré. Ostatně být dobrý byl jeho hlavní záměr. Spatřoval v něm svou hodnotu a svoje poslání. Vlastně neměl ani na výběr.
Věřil, že musí být dobrý v každé situaci a vůči každému člověku.
Věřil, že by měl být s každým zadobře, s každým dobře vyjít, každému pomoci a postarat se, každému vyjít vstříc. Na dobro ostatních myslel hodně.
Věřil, že když pro ostatní vykoná hodně dobrého, oni udělají to samé pro něj.
"Dobro udělám, dobro se mi vrátí. Jen nesmím být sobec."
Tak chodil po světě a snažil se konat dobro a být dobrý. Dával a dával. Říkal, že toho moc nepotřebuje, byl "skromný". Sobě moc nedával, na sebe nemyslel.
Chtěl za svůj oceán dobra jen kousek oblíbenosti, kousek uznání a ocenění, kousek hodnoty a důležitosti, kousek lásky, kousek přijetí, kousek bezpečí, kousek klidu, kousek dobré domácí a pracovní atmosféry, kousek tolik zaslouženého úspěchu.
Roky dával, roky čekal, že dostane zpátky. Věřil, že to jednou přijde, musí. Dával ze sebe, i když už dávat nechtěl nebo byl vyčerpaný. Dával, i když se mu to příčilo. Neuměl to jinak, neuměl si pomoci, neuměl říct ne. To by nebylo dobré. Ani pro něj ani pro ženu/muže naproti.
Byl to dobrý muž, ale zdálo se, že svět dobrý není. Život mu dobro nějak moc neoplácel.
Lidé se nad něj vyvyšovali, využívali jeho dobré vůle, odmítali jeho srdce, přehlíželi jeho potřeby, přání a hranice, neviděli jeho hodnotu, jeho snahu a úsilí brali jako samozřejmost, kritizovali ho a nikdy mu nezapomněli říct, jaký by podle nich měl nebo neměl být.
Mimo snahu být dobrý ho na každém kroku provázely obavy, pochyby, nejistoty, omezující myšlenky a vnitřní zákazy, pocity zklamání, bezmoci a vnitřního napětí. Bohužel ho neprovázela živá mužská síla, pocity radosti, naplnění, vnitřního klidu a uvolnění.
Život nebylo něco, co by si užíval. Pod tíhou povinností, očekávání, představ a nároků na to neměl čas, energii ani kapacitu.
Začal pochybovat o všem ... možná pro mě život nic lepšího nemá, možná mi nic jiného není souzeno, možná na víc nemám, možná je se mnou něco špatně ...
.......
Uvnitř dobrého muže totiž žil ještě někdo další - Hodný kluk.
Hodný kluk v něm ale nejen žil, on také dobrého muže ovládal, omezoval a sabotoval. Bránil mu, aby se cítil fakt dobře, byl úspěšný ve vztazích nebo práci, tvořil velké věci pro sebe a ze sebe.
Bránil mu v tom, aby byl autentický, pravdivý, aby žil podle své nejlepší vůle a svědomí, aby následoval volání svojí duše. Aby se světem pohyboval sebevědomě, s důvěrou a jistotou, s pocitem vlastní velikosti a důstojnosti.
Hodný kluk ho nutil, aby popíral sám sebe, svoje potřeby, vize, přání, sny, hranice, svou pravdu, sílu a opravdovost. Aby na sebe nebral ohledy a upřednostňoval životy ostatních před tím svým.
Když dobrý muž Hodného kluka následoval a poslouchal, zrazoval tím sám sebe (svoje pravé Já). O téhle zradě v hloubi svojí duše moc dobře věděl a proto se cítil mizerně.
Jen si představte, jak by váš život vypadal, kdyby ho řídil malý kluk, který za každou cenu chce získat lásku, přijetí, uznání a pocit, že je důležitý, vítaný a hodnotný?
Tak přesně takhle nedobrý je život každého muže, který trpí syndromem Hodného kluka.
…….
Hodným klukem se muž nerodí. Hodným klukem se muž stává v době, kdy je ještě malý chlapec.
Naučí se, že musí být hodný (poslušný, klidný, submisivní, “nesobecký”) chlapeček, aby od rodičů a nejbližších dostal pozornost a lásku, aby ho přijali, ocenili, uznali, aby se vedle nich cítil důležitý a hodnotný.
Naučí se, že musí potlačit svou pravou tvář, svou autentickou životní energii a sílu, aby s ním byli ostatní spokojení a chtěli s ním trávit čas.
Naučí se, že to nejdůležitější a nejcennější je uspokojit svoje nejbližší, tomu podřídí svou snahu a celý svůj život.
Naučí se, že to dobré nepřichází samo, ale že si to musí zasloužit podřízením se a dokonalým splněním všech vnějších očekávání a nároků.
Naučí se, že být Hodný je ta jediná a nejlepší cesta k úspěchu (ať už v práci, životě nebo ve vztazích).
Naučí se žít v napětí a ve strachu z toho, že když nezvládne plnit roli Hodného kluka dostatečně dobře, nastane konflikt a důležití lidé se od něj odvrátí.
…….
Kvůli všemu tomu, co se naučil, se pak v dospělosti takový dobrý muž podceňuje, nevěří si, je pasivní, sám sebe a svou podstatu hodnotí negativně, necítí a nepoužívá svou mužskou sílu, ve vztazích je submisivní a automaticky na sebe bere roli “jaký bych měl pro ženu být, aby se mnou byla spokojená”, nenásleduje vlastní vizi a sny, přehlíží svoje potřeby a přání. Pro ostatní je pak těžké ho brát vážně a respektovat.
Netvoří svůj život opravdově. Proto se cítí mizerně.
Celá tahle mizérie skončí, až si dobrý muž uvědomí, že v jeho nitru žije Hodný kluk, který ho ovládá a že on sám se jím nechává ovládat, protože věří iluzi, že to je cesta k úspěchu.
Když si svojí strategie Hodného kluka všimne a uvědomí si jí, dá tím sám sobě šanci tuhle destruktivní životní cestu opustit.
Cesta ven totiž neleží ve slepém následování toho, co dobrému muži jeho Hodný kluk našeptává a k čemu ho nutí.
Cesta ven vede skrz vnitřní zastavení se, při kterém dobrý muž přestane svého Hodného kluka poslouchat.
Řekne mu - vidím tě, slyším tě, cítím tě, přijímám tě, můžeš tu být se mnou, ale já už tě nebudu poslouchat, beru si svou osobní moc zpátky.
Takový postoj muži přináší svobodu, vnitřní sílu, sebevědomí a umožňuje mu začít v sobě více a lépe vnímat vlastní autentické Já, takový ten tichý hlas, který se celou dobu hlásil o slovo a prostor.
Jen dobrý muž na něj pod vlivem Hodného kluka a plnění úkolů neměl čas.
Tento kontakt se svým potlačeným pravým Já dobrý muž potřebuje ze všeho nejvíc. To je jeho propustka z nedobrého života. Tudy vede cesta k vztahové, pracovní i životní prosperitě a pohodě.
…….
Dobrý muž má vždycky na výběr. Buď zůstane naučeně Hodný a nešťastný. Nebo přestane být Hodný a začne být autentický a sám sebou.
A být pravdivý (k sobě i okolí) a autentický v chování i prožívání je nepřekonatelný zdroj štěstí, úspěchu, respektu, mužské síly, sebevědomí, naplnění, lásky a radosti.
Být sám sebou je nevyčerpatelným zdrojem toho, co dělá muže mužem.
