"Nojo ale co když to nebude fungovat. Co když se to nepovede?” Pravila Eva s rozpačitým výrazem ve tváři na můj návrh, že bychom mohli zkusit jednu zajímavou techniku.
Jen co jsem lehce předestřel, co bychom mohli udělat, její mysl jí okamžitě hodila klacek pod nohy. Najednou se vytratila chuť se rozvíjet a tvořit. Místo toho se objevil a začal panovat strach z nezdarua následného zklamání. Eva tenhle typ myšlenek moc dobře znala. A také si začala uvědomovat, že tahle myšlenka je její velká životní brzda.
“Zkusím něco nového – nepovede se to – budu zklamaná – a já už nechci být zklamaná. To to raději ani nezkusím.”
Přesně takhle vypadal jeden z jejích řídících podvědomých programů. Na povrch začala vyplouvat její bytostná nedůvěra v život – věci, co se mi dějí, dopadají špatně. A nedůvěra v sebe – nejsem schopná věci udělat dobře a úspěšně.
Z této nedůvěry pak logicky roste strach ze zklamání, selhání a neúspěchu, před kterým jí její mysl zpochybňující otázkou “co když …” chrání. Jenže jí chrání tím, že jí vnitřně zablokovala a uvrhla do mentálního kriminálu životní pasivity.
Jak z vězení ven?
Odhalit příčiny a napojit se na to, co bylo vytěsněno. Záhy se ukázalo, že všechny tyhle brzdící myšlenky byly vlastně jen ozvěnou jejich zkušeností, které nasbírala s mámou. Právě pro mámu nebyla skoro nikdy dost dobrá. Téměř nikdy neuměla splnit její přehnaná (i nereálná) očekávání. Při soužití s mámou začala postupně získávat pocit, že není dost dobrá. Není úspěšná. Není schopná udělat cokoli správně.
Když se o něco pokusí, dopadá to špatně – selháním, zklamáním a neúspěchem. Odtud pramenily všechny její zásadní strachy i nedůvěry. Ale to nejdůležitější bylo Evu znovu-napojit na tu krásnou a dokonalou část sebe sama, na kterou kdysi dávno pod tíhou okolností zanevřela. Na jejíčisté přirozené já, které se krčilo za všemi těmi omezujícími programy a strachy. Někde tam uvnitř byla malá a perfektní Eva, se kterou ovšem velká Eva moc nemluvila.
Když Eva na nápravě jejího vztahu sama k sobě začala pracovat, rozkvetla. Začala se objevovat i její do té doby utlumená stránka – náramně tvůrčí a šikovná ženská. Sebevědomá dáma, která prostě ví, že je dobrá a že umí. Začala se objevovat radost. Slovy klasika – čistá radost bytí.
- A co když jste i vy lepší, než si myslíte?
- Co když jste mnohem schopnější, než čemu věříte?
- Co když pravda o tom, jací skutečně jste, je schovaná za všemi omezujícími myšlenkami, kterým jste se naučili věřit?
- Co když někde uvnitř sebe máte vaše přirozené jádro, které je čisté a dokonalé? Jádro, se kterým když se spojíte, zažijete také čistou radost bytí a tvoření?
Jdete taky do toho?
