Divokost je kvalita, která není mezi muži úplně běžná. Tu a tam přežívají stopy divokosti (samozřejmě teď a tady existují muži divocí, není jich ale mnoho), ale jako celek jsme divokost vyměnili za konformitu, iluzi jistoty ...
... a bezpečí, za poslušnost skrze kterou si přejeme získat uznání, přijetí a lásku.
Skrze poslušnost k autoritám a představám společnosti se snažíme dosáhnout úspěchu. Žijeme podle falešného návodu na štěstí. Ochočení a zkrocení.
Kdysi mocný proud života je dnes přiškrcený, bojácný, bez odvahy, vize, poslání, hlubšího volání duše.
Bez divokosti se z muže stává stroj - užitečný k vydělávání peněz, užitečný k budování rigidního systému, užitečný jako tažné zvíře.
Bez divokosti není život, není hravost, lehkost, opravdovost.
Bez divokosti není síla, mužská energie v těle neproudí, ale různě se blokuje. Bez divokosti umírá svoboda a muž je bytost veskrze svobodná. Minimálně ve svém jádru. Podstata veškerého života je svobodná a nespoutaná.
Místo toho muži skomírají zatěžkáni svými vnitřními limity, ve kterých se naučili operovat a fungovat. Sami sobě pak lžou, že je to vlastně fajn a docela dobré.
Komfortní zóna pohodlí a povrchní zábavy je dlouhodobě devastující, oslabující a neživotaschopná.
Divokostí hned nemyslím rozbujelý temperament, nebo jižanskou expresivní náturu, nemyslím tím nutně hlasitý projev nebo roztěkané, neukotvené nebo nezodpovědné "zlobivé" chování.
Divokost muže vychází z jeho srdce.
Srdce muže je přirozeně divoké a chce být divoké - v pohybu. Když je spoutané, když je poslušné, není šťastné. Je frustrované, nenaplněné, plné pocitu neúspěchu a zmaru.
Divoké srdce ví, že je svobodné, ví, že svoboda je jeho esence a podle toho žije. Pro mnoho lidí je překvapením, že divoké srdce se může v chování projevovat velkým vnitřním klidem.
Inu muž, který ví, že je svobodný, je v klidu. Muž, který neví, že je svobodný, je zase v neustálé podprahové tenzi a stresu.
Divoké srdce dává klid, ale také otevírá obzory, miluje příležitosti, miluje život a chce ho ochutnávat naplno, chce se do něj ponořit totálně a bez zábran, chce si jít svou cestou a plnit se - vlastní vizí, posláním, láskou, vztahy.
Divoké srdce se nebojí samoty a ticha, ví, že to je jeho domov, ale nebojí se ani hluku lidí, jejich energií, nebojí se konfliktů, nebojí se prorážet překážky, nebojí se žít, projevovat.
Divoké srdce se chce ukázat, nevadí mu být na očích a přesto na tom nezakládá svou image, divoké srdce miluje další divoká srdce. Chce o nich vědět a tančit s nimi v proudu života.
Divoké srdce chce tvořit, nehodlá se smířit s monotónním způsobem života. Divoké srdce netouží po šedi a přesto se nebrání obyčejnosti. Naopak obyčejný poctivý život objímá a bere ho všude s sebou.
Divoké srdce ví, že je silné, cítí svou sílu pulzovat a taky ví, kde se ta síla bere a z jakých hlubin prýští.
Muže s divokým srdcem poznáte docela rychle. Má charisma, něco z něj vyzařuje a to "něco" je jako oheň na noční louce. Úkaz, který je snadné si zamilovat.
Divoké srdce je radostné a otevřené srdce.
Možná proto je divokost vzácná.
Srdce mužů jsou většinou nalomená, probodnutá šípem traumatu, bolavé minulosti, odmítnutí, opuštění, zrady, viny a trestání.
Tak zůstávají srdce zavřená a bez pozornosti.
Muži se svému srdci často vyhýbají, aby se nemuseli setkat s tím, co v něm je nastřádáno. Tak se taky ale vyhýbají svojí divokosti, radosti a síle. Nenacházejí klidu ve světě.
Cesta k srdci je cesta hrdiny. Drak není venku, drak je uvnitř.
Každý muž má svého osobního draka, se kterým se musí setkat. S laskavostí, soucitem, vášní ke svobodě a pravdě, s pochopením a také s rozhodností a pevností.
Pak se srdce může nadechnout a zdivočet.
