Poslední scéna filmu The King, mladý král těsně před svatbou říká svojí budoucí manželce - chci po tobě jednu jedinou věc - vždycky mi říkej pravdu. Mimochodem moc dobrý film, podívejte se na něj. To samé od nás chtějí i ženy.
Chtějí, abychom byli pravdiví a ne jenom v naší mysli, ale hlavně v srdci. Ne abychom byli pravdiví jenom ve vztahu k nim, ale především sami k sobě. Protože není větší bolest, než být v partnerství s mužem, který k sobě není pravdivý.
Proč?
Nebude si plnit svoje hlubší potřeby, přání a sny. Bez upřímnosti a pravdivosti si muž ani nemůže uvědomit svoje hlubší potřeby a přání, bude vědět o těch povrchních, ale to, co by mu přineslo skutečný vnitřní klid duše a naplnění, to mu zůstane skryté.
Zbyde mu život v napětí a ve stresu, s pocitem určité nespokojenosti a ne-naplněnosti a pocitem, že mu pořád něco ke štěstí chybí a tak bude dobrý pocit, štěstí a smysl honit někde venku.
To mu ale nikdy nepřinese uspokojení, pořád bude hladový a bude svůj vnitřní hlad přenášet na svou ženu, bude se na ní chtít emocionálně nacucnout (dej mi pocit jistoty a bezpečí, pocit, že jsem silný, úspěšný, perfektní), bude na ní mít neustálé nároky (buď jiná, buď lepší, miluj mě, respektuj mě, uznej mě, přijmi mě), bude po ní chtít, aby zahnala jeho vnitřní hlad.
To ale taky nebude fungovat a tak se na ní bude skrytě či otevřeně zlobit, bude se propadat do role oběti, bude ukřivděný a uzavřený a možná taky plný (potlačovaného) vzteku.
Je zcela nezbytné upřímně nahlédnout na vnitřní omezení, limitující přesvědčení a vzorce chování, které v životě muži působí problémy, zklamání a dramata. Bez pravdivosti k sobě bude muž do konce života loutkou svého nevědomí a to není pěkná věc ...
Když bude ale k sobě pravdivý a upřímný - ponoří se do sebe a začne vnímat, kdo je a co chce. Začne v sobě objevovat svůj osobní vnitřní prostor naplnění, radosti a smyslu. To muži přinese ten opravdový vnitřní klid, stabilitu, pevnost, ale také kapacitu být v životě i v náročných situacích uvolněný a efektivní.
Tak se muž začne plnit zevnitř - objeví v sobě svůj zdroj, přestane být svým způsobem závislý na svojí ženě a jeho míra vnitřní svobody naroste. A takový muž je pro ženy zajímavý a přitažlivý.
Protože bude zářit, bude rád na světě, bude si život užívat a bude pravdivý a upřímný i ke své ženě. Když bude cítit ano, řekne jí ano, když bude cítit ne, řekne jí ne. Bude transparentní a autentický. To je ve vztahu vždycky přínosné a úlevné.
Pravdivost a upřímnost k sobě je také vstupenka na cestu ke svojí mužské energii. K tomu probudit v sobě svou vnitřní sílu. Dokud k sobě muž nebude až brutálně upřímný a nebude se chtít dotknout pravdy, bude žít v jedné velké iluzi - o sobě, o ženách, o světě.
Ta velká iluze se skládá z milionu menších. Jsou to představy, přesvědčení a názory o tom, kdo jsem, jaký jsem, jaký bych měl být, o tom, zda jsem dost dobrý nebo v pořádku, co a jak bych měl dělat, abych získal, co chci a vyhnul se tomu, co nechci.
Drtivá většina z toho pochází z minulosti, jsou to mrtvé ozvěny světa, který dávno skončil a už neexistuje.
Pokud synovi otec dával najevo, že pro něj nikdy není dost dobrý, neznamená to, že to je pravda, kterou musí muž v dospělosti pořád žít.
Je to jen jeho přesvědčení "nejsem dost dobrý", které musí konfrontovat a osvobodit se od něj. Iluze, která se ale tváří velice opravdově, dokud jí muž nezačne pronikat a uvědomovat si, že tady něco nehraje.
Za tou velkou iluzí o sobě, za maskami, za sebe-obrazem leží skutečná vnitřní síla muže.
Když o ní muž ví, je s ní spojený a nechá jí skrze sebe zářit, on a celý jeho život se také rozzáří ... a je to také začátek vnitřní důstojnosti a sebe-vědomí, konec zavděčování, kupování si přízně, konec nekonečných pochyb a nejistot. Je to začátek nové kvality a dynamiky života.
Tohle ženy chtějí, s takovým mužem chtějí sdílet svůj čas a život.
Pravdivost je skutečně funkční cesta k naplněnému a úspěšnému životu i vztahu, který muži dává smysl a fakt ho baví. Je to cesta k životu, jehož pilířem je radost a hlubší životní satisfakce.
I když nemusí být vždycky snadná a komfortní, stojí to za to!
A ještě jedna věc.
Když je muž pravdivý, pozná svou skutečnou podstatu a tvář, objeví, kdo je pod povrchem masek a myšlenek - pak může poprvé uvidět a vnímat esenci a pravou podstatu svojí ženy.
To je to, co ženy říkají - "chci, aby si mě viděl a cítil" nebo "ty mě necítíš".
V hloubi duše nechtějí až tak uznat, ze sis všiml, že umyly nádobí a uvařily večeři. Chtějí, aby sis všimnul jejich duše a až pak toho nádobí a vyluxovaného obýváku.
Ale to může muž vnímat, jen když vnímá sám sebe a proto, že k sobě nejsme (zatím) dost upřímní a nejdeme hlouběji k sobě, je to pro nás cele neuchopitelné - "co tím myslí, že jí nevidím a necítím, vždyť tu jsem a dívám se na ní, dokonce jí i slyším".
Na základě svojí téměř 10 leté praxe si troufnu říct, že tím myslí přesně tohle.
A když žena cítí, že jí její muž z téhle hlubší úrovně skutečně vnímá a vidí, otevírá se ve vztahu prostor bezpečí, intimity, lásky a důvěry.
Skrze pravdivost se vztah může stát pevným, vyživujícím a báječným životním prostorem.
