V drtivě většině domácnosti jsou její dveře ty nejotevíranější, častěji se bere za kliku snad jen u toalety, a to opravdu jen možná, ostatně mezi oběma existuje přímá souvislost.
Předmět, o kterém jde řeč, je téměř kultovní (v tomto případě „cooltovní“) a natolik bytostně srostl se zařízením bytu, že mu hrozí zevšednění. Ale proč? Magneticky přitahuje lidi ve svém okolí a magnetky na něm také dobře drží. Vracíme se k němu za den nesčetněkrát a běžně se u něj setkávají (či střetají) rodinní příslušníci. To je totem, to je menhir, to je magický svítivý kámen, k němuž i zarytí bezvěrci se chodí klanět, když si lahváče uklidí do spodních šuplat. Ačkoli má za úkol znehybnit rozkladné procesy, hýří bohatým vnitřním životem. S jakou láskou se vracíme ke svatyni s dvířky. Otevřete je, oči až přecházejí! Co nepřechází, je hlad. Nepoznal jsem tak vřelý chlad jako od ní, když vábí: pojď, zalov, sáhni si a vytáhni. A především sněz! Jedině v ní bují pestrá džungle, ovšem se zákony naruby. Tady jde o to, být sněden dříve než druzí. Kdo se zkazí, letí do koše, na kompost či do bio popelnice, na tom nesejde, ale nelze dopustit takovou potupu! Potraviny se derou jedna přes druhou a chtějí se dostat na jídelníček. Takto se květák vytahuje před kapustou, mrkev ční nad lilkem, salám se vykutálí před paštiku, mléko se loktuje před šťávu z rakytníku, indiánek morduje větrník a podobně. Nakonec je to člověk a jeho chutě jen mírně korigované svědomím, kdo udílí milosti.
Lednice, lednička, chladnička, mrazák (či snad mražák?), říkejte jí, jak chcete, je nehasnoucí hvězdou domácností v našem kulturním okruhu. A pak přijde otázka: dočkala se někdy uměleckého ztvárnění? Asi těžko si vyvzpomenout na film nebo knihu, kde by lednička hrála ústřední postavu nebo aspoň téma či nezaměnitelný symbol. Na mysli vytane leda píseň Moniky Načevy z roku 1994, tedy z nejbližší dekády, kterou už mnozí zvou zlatou, na text Jáchyma Topola Udržuj svou ledničku plnou. Plnou významů, dodávám. Ještě vzpomínám na americké drama Requiem za sen z roku 2001, kde zase vyčnívá halucinogenní scéna, v níž lednička na způsob golema utrhne z místa a hřmotíc a syčíc pronásleduje ženu, která ji urážela lpěním na dietách. Ale asi ani tato z řetězu utržená lednice nepronikla do širšího povědomí. A tak mě napadlo věnovat lednici pár veršů a potom se nechat od té své odměnit. Nic na mém odhodlání nezměnilo, že jsem pominul jeden zásadní předpoklad. Jaký? Ale to počká. Vezměte si, co je libo z vaší lednice, uvelebte se a budeme servírovat pár veršů.
