Taktika Buy, strip and flip, tedy česky kup, ohol a prodej patří ke kontraverzním, ale legálním postupům některých „kreativních“ podnikatelů a investičních fondů, kteří se snaží koupit podnik za zlomek jeho ceny, ...
vysát z něj aktiva a poté ho přepustit dalším naivním investorům, či ho zlikvidovat.
Ovládnutí a vytunelování OKD panem Bakalou patří k téměř modelovému příkladu užití této taktiky v praxi, ale jeden rozdíl zde přece jen je. Pán Bakala totiž nezískal svoje miliardy na úkor privátních majitelů, ale státu, zaměstnanců a nájemníků bytů vlastněných OKD. Celý příběh začal již v 90. létech minulého století, kdy v rámci kuponové privatizace byla rozdělena i část akcií OKD. Další část akcií dostaly dotčené obce a většinu si ponechal stát. Problémem bylo, že z privatizace nebyly vyčleněny byty, které tento gigant vlastnil a které obývali jeho zaměstnanci. Dalším podivným krokem bylo snížení základního jmění firmy v roce 1997 Klausovou vládou. Stát tímto rozhodnutím přišel o většinu a musel se spolehnout na podporu obcí. Toho to stavu využil podnikatel Stanislav Pros, který začal skupovat obecní akcie a spojil se s těmi, kdo společnost v této době ovládali, což byli manažéři firmy a majitelé společnosti Karbon Invest Petr Otava a Viktor Koláček. Z informací, které dnes máme je zřejmé, že tito manažéři se již v této době připravovali na převzetí podniku. Hlavní bylo stlačit cenu podniku a ten proto nevykazoval zisky, což bylo dosaženo vyváděním peněz prostřednictvím mandatorních smluv.
V roce 2004 se Grosova vláda rozhodla zbavit zbylých akcií. Tento prodej byl poznamenán podezřením s klientismu, korupce a vyhotovením falešných posudků. Nový vlastník získal firmu, v jejíž portfoliu se mimo dolů nacházelo téměř 40 tisíc bytů, nemocnice, hotely, železniční přepravce a firma OKD podnikatelská, která měla na zahraničí na účtech 3 mld. korun. Přes to, že o těchto faktech museli tehdejší politici vědět, přesto, že odhadovaný reálný roční zisk společnosti mohl činit až 5 mld. korun, byla společnost prodána za pouhých 4,1 mld. korun. Nikoho nezarazilo, že byty OKD byly oceněny na pouhých 40 tisíc korun a že doprivatizace byla provedena těsně před tím, než začala platit pravidla EU o veřejné podpoře, které mohla prodej zneplatnit. V této době vstupuje na scénu pan Bakala se svými společníky, který společnost od manažérů kupuje. V etapě ohol si pán Bakala a jeho společníci nechali vyplácet miliardové dividendy, zadlužovali firmu, škrtili nájemce bytů OKD zvýšenými nájmy a rozprodávali aktiva firmy. Prodány byly mimo jiné kladenské byty, hlinikárna v Břidličné a hotel Permon v Tatrách. Neúnosné nájmy vyhnaly z bytů stovky nájemníků a tyto zůstaly prázdné, dokud stát nezačal přispívat na sociální bydlení a neprojímal si je pro ubytování azylantů.
Když se trh s uhlím začal hroutit, prodal mecenáš Havlovy knihovny, sponzor ODS a TOP 09 byty, které slíbil přednostně svým nájemcům, a práskl do bot. Ze Švýcarska spravuje své miliardy ulité v daňových rájích a starost o vytunelovanou firmu bude muset převzít nejspíše stát. Pán Bakala se zbavil zodpovědnosti za sociální závazky dané horníkům, za náklady spojené s útlumem těžby a porušil slib odprodeje bytů stávajícím nájemníkům. Konání pana Bakala je jen potvrzením trendů z poslední doby, kdy velké společnosti privatizují zisky a ztráty přenášejí na stát. Slabost států, které se nechávají vydírat tu obavami o udržení zaměstnanosti, tu obavami o ze zhroucení bankovního systému, či ekonomiky vede k tunelování veřejných rozpočtů, které se dostávají do mínusu. Korupce, nedokonalá legislativa, tolerování daňových rájů to jsou další předpoklady, proč se daří „podnikatelům“ typu pana Bakaly. Změnit současný systém nebude jednoduché, ale je potřeba začít s ním něco dělat, protože důvěra v demokracii pomalu klesá a mohou zde být nastartovány procesy, jejichž důsledky si nedovedeme představit.
Zdroje: http://a2larm.cz/2015/05/privatizace-okd-deset-let-pote/
http://a2larm.cz/2016/03/pribeh-bakaly-v-okd/
