Já som z vašich vyjádrení volajaký zmetený. Zeptal by se asi major Terazky ministra Petříčka po vzhlédnutí posledních Otázek Václava Moravce.
A nebyl by asi sám. I já jsem totiž doposud chápal tento pojem v poněkud jiném výkladu, než nám ho podal náš mladý ministr zahraničí. Debata se vedla o jeho návštěvě v USA, o situaci ve Venezuele, přístupu naší diplomacie k situaci na Ukrajině a zakončena byla otázkami týkajících se jeho postoje k přijetí syrských sirotků. K prvnímu okruhu otázek se pán ministr vyjadřoval poněkud nekonkrétně a to asi proto, že občané by mohli být poněkud zneklidněni z toho, jaké májí Spojené státy plány dotýkající se naší země. Zato ve vyjádřeních k ostatním bodům přinesl velmi svérázný pohled na výklad mezinárodního práva a pojmu státní suverenita. Co se týče Venezuely, pán ministr tvrdil, že úřadující prezident Maduro je prezidentem nelegitimním, kdežto samozvaný prezident Guaidó má právo převzít jeho funkci, což je hloupost kterou zjistí každý, si přečte venezuelskou ústavu. Vůbec pak nedovedl vysvětlit situaci, proč na zastupitelském úřadu Venezuely v Praze, podle jeho logiky, sedí ještě velvyslanec zastupující nelegitimní vládu. No nic, logika nelogika, hlavně, že Guaidá uznali naši mocní přátele, tak proč by jsme ho neuznali taky.
Dalším bodem byla Ukrajina. Na dotaz proč se naše MZ neohradilo proti přijetí zákona přiznávající statut veteránů tzv. Banderovcům, pán ministr odpověděl, že tak učinil při své nedávné návštěvě na Ukrajině. Je celkem zajímavé, že se toto údajné vyjádření neobjevilo v oficiálních výstupech z jednání a v tomto kontextu se tedy odpověď pana ministra jeví jako nedůvěryhodná. Pán ministr také obvinil Rusko a východo-ukrajinské separatisty z rozpoutání občanské války, ale zapomněl dodat, že k této by nedošlo, kdyby vedoucí síly tzv. euromajdanu dodrželi dohodu mezi nimi a prezidentem Janukovyčem z 21 února 2014, garantovanou Ruskem, Polskem, Francií a Německem, a kdyby prezidenta nezákonně nesesadily. Nakonec přišla řeč na syrské sirotky, které se rozhodla zachraňovat lidovecká euro-poslankyně Šojdrová. Pán ministr trochu zbrzdil své nadšení pro tento nápad, protože mu pán předseda strany Hamáček dal asi trochu za uši, jelikož se ukázalo, že vybraní sirotci nejsou ze Sýrie, že to jsou především mladíci a ne žádné děti a že mezi nimi je jen jedna dívka, což je jistě poněkud podezřelé.
Pán ministr v OVM jasně demonstroval, že si státní suverenitu ČR představuje jako papouškování postojů EU a zejména USA. Neříkám, že koordinace zahraniční politiky mezi spojenci je úplně od věci, ale náš přístup lze přirovnat k situaci podle pořekadla – že když Pepíček skočí do studny tak my tam musíme rozhodně skočit taky. Servilní a nekritický přístup, k tomu co přijde z Washingtonu, nepřispívá k pozvednutí prestiže naší vlasti na mezinárodní scéně, ale staví nás do role užitečných idiotů. Pan ministr by si měl vzít příklad např. ze sousedního Rakouska, které ač stejné velikosti jako my, vede svébytnou zahraniční politiku, respektovanou i státy daleko mocnějšími. Jak je ovšem vidět, tak naší diplomacii daleko více vyhovuje schovávat se za cizí sukně a mít vlastní názor je prostě nemyslitelné. Je ovšem fakt, že taková politika má u nás již dlouholetou tradici.
