Česká zahraniční politika se v poslední době dostala do pozornosti médií i občanů zejména díky vstřícnému postoji našich nejvyšších ústavních činitelů vůči Číně. Tato kauza se stala námětem sáhodlouhých planých debat a ......
zastínila skutečné hrozby, jimž musí naše republika čelit. Jak je zřetelně vidět z posledních průzkumů veřejného mínění, tak běžné občany nejvíce znepokojuje hrozba islámského terorizmu a příliv migrantů ze zemí, kde mají islamisté velmi silné pozice. Česká republika se sice aktivně zapojila do boje s tzv. Islámským státem a dodává vojenský materiál Kurdům, kteří se stali našimi významnými spojenci v boji s radikálním islámem, ale položme si otázku, nemůžeme toho udělat více? Jak již jsem zmínil, tak naše republika již dodala značný počet lehkých zbraní a munice jednotkám iráckých Kurdů, ale poněkud opomíjí naše spojence v Sýrii. Ti jsou přitom v daleko horší pozici než jejich bratři v Iráku. Jejich vyzbrojení brání především Turecko, které má obavy, že posilování syrských Kurdů může posilovat separatistické tendence u těch tureckých. Má ale naše republika brát ohled na názor Turecka, ve kterém sílí autoritářské tendence, je potlačována opozice, kde jsou upírána občanská práva kurdské menšině a které negativně zasahuje do občanské války v Sýrii?
V pátečním Právu jsem četl článek, který se týkal přezbrojení našeho dělostřelectva. Byl odmítnut nákup nových samohybných houfnic a to hlavně z důvodu, že armáda má ve skladech 61 tisíc nábojů do stávajících zbraní, pro které by po nákupu nových houfnic, které používají munici ráže standartní v NATO, nebylo využití. Modernizace 33 z celkového počtu 45 houfnic DANA, které armáda ČR vlastní má vyjít na 1,5 miliardy korun. Nabízí se ovšem otázka, zda tato investice má smysl a nebylo by lepší vynaložit tyto prostředky na nákup několika moderních houfnic a část těch stávajících věnovat našim kurdským spojencům v Sýrii, kteří postrádají těžké zbraně. Stejně by se mohlo naložit s našími zastaralými obrněnými transportéry, které májí být údajně nahrazeny francouzsko-českými transportéry Titus. Od našich představitelů by to byl jistě odvážný krok, který by pravděpodobně zhoršil vztahy s Tureckem, ale na druhé straně by jsme získali vděk našich kurdských přátel. Nabízí se tady paralela ze situací po druhé světové válce, kdy Československo významně zasáhlo do politické situace na Blízkém východě dodávkami zbraní nově vzniklému státu Izrael. Tak jak jsme pomohli vzniku svobodného a demokratického Izraele, můžeme dnes pomoci vzniku svobodného a demokratického Kurdistánu a ještě se zbavit zastaralého vojenského materiálu. Česká zahraniční politika by konečně udělala smysluplný krok, který by byl jasným důkazem o její nezávislosti a důkazem, že i stát naší velikosti se může výrazně zapojit do světového dění. Takže naši vážení páni poslanci a vládní politici, prokažte svou odvahu a buďte velkorysí. Nyní máte jedinečnou příležitost ukázat, že česká zahraniční politika není jen o prázdných řečech a malicherných sporech, ale že dokážeme pomoci utlačovaným a účinně bojovat proti lokálním i globálním hrozbám.
P.S. Na uvedené adrese je možno podepsat petici, v rámci které žádají signatáři vládu a poslance, aby zvážili dodávku našich houfnic syrským Kurdům http://www.petice24.com/eske_houfnice_proti_islamskemu_statu
