SOS... Polsko patrně trpí hladem!

Sedm párků, kopa míchaných vajec bez šunky a kopa míchaných vajec se šunkou, dvě klobásky, vše zalité kečupem. K tomu půlka veky, několik trojúhelníčků sýra, talíř se salámy a polévková miska bílého jogurtu… A na závěr ovoce! To vypovídá o velké, opravdu velké hladovění. Nebo ne?

Letošní dovolenou u moře jsme pojali zcela jinak. Chorvatsko je naší oblíbenou destinací. Jezdíme sem roky. Od verze „do privátu, kde si vaříme sami“ jsme se postupně dostali až k letošnímu „all inclusive“ v místním hotelovém komplexu, kolem kterého jsme léta chodili k vodě.  Nabídka hotelového pobytu na internetovém portálu cestovky byla natolik lákavá, že jsme udělali změnu. Museli jsme sice jet v turnusovém čase, ale to zase nebyl takový velký problém. Hotel se nám vždycky líbil, ale nedokázali jsme si v něm dovolenou představit. Rádi cestujeme i o dovolené a povalování se u moře není to hlavní, proč jezdíme k moři. Postupně nám začalo vadit, že se o jídlo musíme nějak postarat. Tedy, dělit se s někým o ledničku, kuchyň a také posezení u apartmánu bylo pro všechny ubytované. A tak jsme se rozhodli „vyzkoušet to Chorvatsko i jinak“.

To nejlepší ubytování v hotelu s balkónem na moře, které je dvacet metrů od našeho velmi slušně vybaveného a velkého pokoje, je prostě super. Hotel má i své dva bazény a vše obvyklé zázemí. No a všichni s bílou páskou na zápěstí si mohou užívat všeho „all inclusive“. Tedy hlavně jídla a všeho pití. Alkohol po celý den, bílé i červené víno nevyjímaje, chlazené nealko nápoje, odpolední káva se sušenkami, bohaté snídaně, obědy i večeře… Po třech dnech musím konstatovat, že není prostor na to, aby člověk pořádně vyhládl, i když se sebevíc potápí a plave v moři nebo bazénu … Tedy nám třem se to zatím nepodařilo. Nikdy jsme ani neochutnali víc než několik druhů nabízeného jídla. Prostě to se nedá ani všechno ochutnat, natož sníst….

Ale to, co nezvládneme my, zvládnou zdatní polští hosté. Oni prostě objevili nový svět. Zatím co do Chorvatska a jiných destinací vyráželi vybaveni veškerým jídlem a pitím, zejména alkoholickým, objevili nyní mocné kouzlo „all inclusive“ a patřičně to rozjeli ve velkém. Při snídani to vypadá, že hladověli nejméně týden, u oběda to vypadá, že nejedli spíš půl roku a u večeře mi dochází, že asi hladoví celý svůj život. Dobu mezi jídly tráví u bazénu, respektive u bazénového baru. Pivo a tvrdý alkohol se pije od rána na litry. Proč ne? Vždyť si to těžce zaplatili. Stejně jako možnost všechno sníst.

Nepíšu to proto, že jim závidím jejich apetit a žízeň. Píšu to proto, že se pomalu stydím já za ně. Cokoliv se objeví na stolech bufetu, to vezmou útokem. S malou nadsázkou kdyby na stolech bylo lejno s medem, jdou do něj. Personál hotelu a hlavně číšníci jsou tím evidentně znechucení, ale host je host. A tak donesou ještě mísy s jablky, banány a broskvemi…  Pod heslem: „pober, co můžeš“ všechno zase pod útokem mizí. Vždyť u bazénu nebo na pláži se to bude hodit. A tak problémem, co ještě naši severní sousedé nedokázali tak dokonale vyřešit je, že hotel zakázal čepovat nealkoholické nápoje a pivo do PET lahví. Ovšem když ležíte na pláži, stačí poslat na bar k bazénu děti. Ty klidně i to pivko taťkovi donesou načepované a čerstvé…

P.S. Příslušné české ministerstvo by se mělo zamyslet. Musíme přece nechávat našim polským sousedům víc potravin. Oni je chudáci celý rok vyváží k nám a pak se - ti šťastnější -musí najít až v Chorvatsku.  

P.P.S. Po týdnu jsem zjištění rozšířil ještě o další poznatky. Když je něco "zadarmo" nikdy toho pro "echtpoláka" není dost. A hlavně - co má jeden - chtěji hned také všichni ostatní... A je zcela jedno, o co jde.