Slováci mají Čechy za bratry. Češi dnes mají Slováky za cizince.

Kdysi jsme se divili, že chtějí být samostatným státem. Dnes nám to je jedno a nestaráme se o ně. Zato oni o nás vědí všechno a mnozí by rádi rozdělení vrátili zpět.

MS+AB

Po dlouhé době jsem strávil čtyři dny na Slovensku. Je to už jiná země, ale stále jsme pro ně něco jako velmi blízký příbuzný. Někdo, o koho se zajímají, vědí o něm všechno a vítají ho s otevřenou náručí. Připadal jsem si trapně, když se stočila řeč na události v obou zemích a já věděl jen tolik, kdo vyhrál jejich předčasné volby. Když nám k snídani (kterou jsme měli na přání o hodinu dříve, než hotel nabízel) donesli volská oka a my zažertovali o jejich ceně, věděli přesně, kolik u nás vajíčka stojí a nabízeli nám, že pro nás obstarají pár plat na cestu domů. Když došla řeč na ovčí sýry, i přesto, že nebyla sezóna, obtelefonovali kvůli nám celé okolí, kde by sýry byly k zakoupení…

V hotelu nám všude hrály české televizní stanice a české rozhlasové stanice. Byli jsme privilegovanými hosty, kvůli kterým se personál překonával. Stačilo si říct a ani jednou jsme neslyšeli nic jiného, než „ Něch sa páči“ nebo „Ako si prajetě“. A nebylo to jen v hotelu, kde jsme bydleli. Stejný dojem v nás budili naši slovenští kolegové, kterým jsme byli hosty. Ať už se jednalo ve firmě nebo mimo firmu, dávali najevo svou radost, že nás mohou přijmout, všechno ukázat a pohostit nás, jako nejbližší přátelé či příbuzné.

Tahle atmosféra nebrala konce. Vzpomínalo se na „staré časy“, dlouho do noci u skvělého jídla i pití (mimochodem všude měli minimálně 2 druhy českého piva a značné zásoby moravského vína) jsme se skvěle bavili, bez nějaké jazykové bariery, protože všichni jsme vyrůstali ve společném státě.

Dnešní slovenská mládež velmi dobře rozumí česky. Zato naše děti už slovenštinu považují za cizí jazyk, a téměř ničemu nerozumí.

Když jsem před mnoha lety Slovensko navštívil s rodinou, většinou se k nám chovali jako k někomu, kdo je obtěžuje. Ceny byly tragicky přemrštěné, neochota a pohrdání viselo všude ve vzduchu. Ale za těch několik let se to opravdu změnilo.

Navíc - ze Slovenska téměř vymizela střední třída. Zůstali tu ti, co jsou chudí a ti, co zbohatli. Ve firmě, kde jsme byli na návštěvě jsme se setkali i s pracujícími slovenskými cikány. Byli to jedni z nejlepších manuálních pracovníků, co tu pracují léta a dokonce jako rodinný klan…

Když jsme odjížděli, všichni naši hostitelé se s námi loučili s tím, že nás rádi zase uvidí.  A za sebe musím říct, že je to dost možné a že to nebude jen pracovně. I moje rodina se na Slovensko po mém vyprávění už těší.

A sýry? Sehnali jsme je po cestě zpět. Nikoliv na hranicích ale v jedné malé vesničce na hlavním silničním tahu. A opět ochota i „cena pro Čechy“ v nás zanechaly hluboký dojem.

P.S. Skoro to připomínalo setkání exmanželského páru po mnoha letech, kdy ten, co se chtěl rozvést, by nejraději svoje přání vzal zpět. Jenže na to my připraveni nejsme a nikdy už nebudeme.