Politikům vždy půjde jen o osobní prospěch.

Nenajdete politika, co by nevyužil možnosti si přilepšit ve svůj vlastní prospěch. Nikdy takový nebyl, není a nikdy ani nebude. Dokud se politika nestane věcí osobní cti, odvahy a vědomí zodpovědnosti vůči jiným lidem, zejména těm, pro které politik má pracovat. 

Politika není věcí charity, tedy nezištné služby někomu jinému či dokonce národu. A když v něčem jsou peníze, nemůže to nikdy být nic jiného, než osobní prospěch. Ať už je to post poslance nebo senátora, či ministerský nebo jiný „flek“ ve státní službě. 

A u nás to platí víc než dvojnásob. Protože politik nemusí nic jiného umět, než jen mluvit a kývat hlavou. No a když chce něco navíc, stačí hlavou zavrtět a počkat na nabídnutou výhodu za to, že hlavou zase zakývá na znamení souhlasu. 

Skutečnou a nezištnou charitu dělají bud zcela obyčejní lidé nebo ti, kterým jejich finanční situace je taková, že ještě několik generací jejich potomků finance řešit nebude muset. O osobní prospěch nejde lidem, kteří pomáhají postiženým lidem a ještě u toho pracují a vydělané peníze i na pomoc postiženým lidem dávají, stejně jako svůj soukromý čas. Jedinou odměnou jim pak je dobrý pocit, že někomu pomohli těžký život trochu ulehčit. Je to stejná charita, jako, když bohatí jedinci posílají chudé děti do škol, adoptují je na dálku nebo jim posílají potraviny či materiální pomoc.

Z tohoto NIC politik nedělá. Posílat část svého platu na jakési splácení státního dluhu je jen populismus. Obzvlášť, když zdroj, ze kterého je dotyčný placený, jsou peníze daňového poplatníka.  Ani multimilionář typu pana Babiše do politiky nevstupují proto, že mají nutkavou potřebu konat dobro. Je to jen další cesta k rozšíření „království“. Kdyby to skutečně tito lidé mysleli upřímně, dobře a vážně, nesměli by čerpat osobní výhody z postu plynoucí. Kolik z těch „spravedlivých“ by to tak bylo ochotno dělat?

Kdyby funkce poslance nebo senátora byla funkcí čestnou, asi bychom nikdy nikoho nezvolili, protože by se takový člověk nenašel. Proč? Protože za nejbližším rohem na něj bude číhat nějaký lobbista s nabídkou, budou na něj útočit celé zájmové skupiny a všichni budou chtít, aby právě jim a jen jim „přihrál“ nějakou výhodu nebo dopomohl k majetku či penězům. Když by na to nereagoval, nejspíš by neměl šanci „přežít“. Tak to bylo, je a bude, bez ohledu na politické zřízení.     

P.S. V životě platí: „Za vším hledej ženu“. A v politice k tomu ještě navíc: „Za vším hledej peníze“.