Není charita jako charita

Také Vás na ulici oslovují s prosbou o příspěvek na charitu? Pro dětské domovy, pro různé ústavy pro začlenění mládeže do společnosti, matky v nouzi a podobná zařízení? A dáte něco?

Charita je jistě dobrá věc. Pokud jde o nemocné nebo postižené, ligu proti rakovině a podobné záležitosti. Tam nemám dilema, zda přispět. Ti, pro které jsou dary určeny, si je zaslouží. Do těžké životní situace se většinou dostali nečekaně a bez možnosti se jí ubránit. Těžko se jejich život zlepší bez pomoci charity. Stát jim něco dává jen sporadicky. Spíš spoléhá na charitu a soucit ostatních lidí a nadace.

Ovšem když jde o „pomoc začlenit se do společnosti u mladých z různých ústavů a zařízení“, je to pro mě jiná záležitost. Že jsem zlý? Ne. Většina chovanců těchhle ústavů pro začlenění do společnosti je jen jinou formou vězení pro mladé kriminálníky. Vidím to dnes a denně v televizi, na internetu… I nedávno v televizi uvedli případ 3 mladíků, kteří si prostě vzali, co chtěli výměnou za život nevinného mladého člověka. Takovým mám přispívat? Ne! Stačí, že z daní na ně přispívám nedobrovolně, stejně jako na kriminální živly, které ani nic jiného, než vězení neznají. Kde se tito lidé berou? Původ je v rodině. Jistě, ale pak jsou tu přeplněné dětské domovy. Když má dítě přežít, musí být kriminálník už od malička. Jinak stojí na druhé straně barikády. A když je tak utiskované dítě pak vyhozeno pro plnoletost na ulici, začne používat stejné metody, jaké se na něm podepsaly.

Že je to vinou prostředí, ve kterém takové děti vyrůstaly? Bezpochyby je. Ale čí vinou v takovém prostředí skončily? Je to vinou státu. Stát je ten, kdo je vinen ale zříká se zodpovědnosti.  Když se kriminálník, který ani nikdy nepracoval má lépe než obyčejný člověk, proč by si nemohl dovolit mít děti, které pak odloží do dětského domova, aby si mohl dál žít a užívat si výhod sociálního státu ve formě příspěvků, podpor a dalších stimulů pro tento způsob života. No a když pak mladý delikvent okusí pohodu a výhody věznic, proč by se nějak chtěl začlenit a chovat se jako slušný člověk. Nemá důvod. Charita mu pomůže, stát mu pomůže, všechno za něj zaplatíme a ještě ho omluvíme, že měl špatné dětství. Když budu mít štěstí, podobný člověk mě neokrade a nezabije - pro desetikorunu.

A pak mě na ulici osloví dobrovolný pracovník charitativní organizace, a prosí po poskytnutí příspěvku…

P.S. Jak říkal Bolek Polívka: „…přispět na různé vrahy, sexualní, úchylné…“ to ne, a líto mi to není.