Nejvíc remcají ti, co stát nejvíc šidí.

Nadávat na všechno patří už dávno k bontonu všech vrstev společnosti. Nejvíc ale proti všemu brojí ti, co parazitují na státní kase nejvíc. Neplatiči daní a valná většina podnikatelů.

Když jsem nedávno viděl, kolik jsem celkem státu, coby zaměstnanec firmy odvedl na daních (protože prostě pro mě není jiné cesty) a pak slyšel, kolik odvedl člověk, co podniká, bylo mi smutno. A ještě jsem vyslechnul lamentace nad tím, kolik korun ho co stojí, jak těžko se mu podniká, jak složité všechno je … a nakonec se pochválil, jak krásně ulil před státem, co šlo, aby mu nedal ze svých těžce vydělaných peněz na nějaké  čachry. Čachry, které ona osoba sama použila.

Včera (ve čtvrtek 27.4.) jsem byl cosi zařizovat s naším rodinným autem. Nebudu psát, co to bylo, protože dotyční by se mohli hravě v tomto příběhu poznat. Zkrátka zase jsem slyšel, jak všechno za komunistů bylo špatně a nyní je lepší, ale přesto to stojí úplně za h.vno.  Na všechno aby si člověk nějak šikovně ušetřil. Nejlépe tak, že to nakoupí někde mimo republiku a pak to tady „nějak prodá“ . že ti hajzlíci na internetu do republiky něco dovezou z Asie a pak bez ohledu na to, v jaké kvalitě to je, to tady prodají.  Že to původně bylo určeno pro zcela jiný kontinent, že takhle se nedělá podpora domácího trhu a domácích produktů a jak že se má doma produkovat kvalita, když se doveze levný šunt... Potud to ještě šlo. Ale když jsem slyšel pomlouvání konkurence, která sídlí o kousek dál a vychvalování vlastní práce (mimochodem stejný úkon by mě vyšel u té konkurence o sto korun méně a ještě bez keců – jen jsem z nostalgie navštívil právě tohoto obchodníka), byl jsem nakonec rád, že práce byla hotová a odjel jsem.

Poslouchat řeči o tom, jak onen dotyčný dýchá pro republiku tím, že všechno, co potřebuje, nakoupí venku, kde je to kvalitnější a levnější a vzápětí slyšet řeči o tom, jak Češi nepodporují domácí produkty a on je rád, že přežívá – to se mi otevírala pomyslná kudla v kapse. Když to v poslední větě zakončil myšlenkou, že kdyby lidi nebyli hloupí, tak by to dělali stejně jako on a jeho rodina, už-už jsem mu chtěl něco říct. Ale uznejte sami – má cenu někomu takovému něco říkat?

Když jsme se loučili, neopomenul podotknout, že mě rádi uvidí i příště. Vždyť kdo by opovrhoval jejich kvalitou a cenami, že?

P.S. Příště pojedu na 100% ke konkurenci. Ta alespoň nekecá a dělá. Jestli stát šidí podobně nebo ne, stejně nevyřeším. A ušetřím 100,- a nebudu mít depresi.