„Konáme v zájmu dítěte!“

Podivné případy „sociálek“? Tajemstvím obestřené, nerozmotatelné kauzy nebo dokonale promyšlené jednání? 

Někomu dítě odeberou a někomu jej nechají. Na základě jedné věty můžete přijít o dítě a jít do vězení. Jiný případ je „naprosto v pořádku“ a evidentně zanedbané či dokonce nějakou formou týrané děti klidně mohou žít dál ve skutečně nevyhovujících podmínkách a sociálka se tváří, že je všechno v pořádku.

Potenciálně každý rodič může být kdykoliv označen za pedofila. Stačí, když dítě ve školce řekne, že u něj rodič ležel, hladil ho a dal mu pusu. Je to projev lásky k dítěti nebo pedofilní jednání? O tom zjevně rozhodne sociální pracovník nebo nově – jak to vypadá - i logopedik.

Nechci tvrdit, že obecně jsou sociální pracovníci „špatní“ a jednají podivně. Jejich práce není jednoduchá a právě proto by měli být na vysoké profesionální úrovni a být schopni kvalifikovaně situaci posoudit dříve, než někoho obviní. Ale situace začíná být poněkud tristní. Představte si, že jdete  dítětem k zubaři a protože mu budou dělat nějaký bolestivý nebo nepříjemný zákrok, chcete tomu být přítomni. Při výkonu držíte dítě za ruku a třeba ho hladíte a konejšíte. Sotva odejdete, zavolá někdo ze zubní ordinace na sociálku, že jste se nějak moc starali o dítě a jste podezřelí, že Vaše „náklonnost“ je něco víc. Nebo dětská lékařka vyslechne, jak Vaše nemocné dítě uvede, že s ním ležíte v posteli a čtete mu pohádky. Proč by otec nemohl šestileté dceři číst pohádky a u toho ji hladit po hlavě, než usne? Protože pro někoho je to pedofilní jednání?  V tu chvíli mě napadne, jestli můžu svou měsíční dceru já jako otec koupat a přebalovat. Když to bude dělat matka, je to v pořádku a pokud někdo někomu řekne, že to dělám já, budu označen za úchyla, co se musí léčit?

Co teprve, až někdo zjistí nebo uvidí, jak ke mně přijde můj třináctiletý syn, dá mi pusu a chce abych oho obejmul, protože má nějaký splín na duši. Někomu vztah s jeho dětmi zřejmě tak nefunguje a i přes zcela jasnou informaci, že dítě potřebuje mít pocit bezpečí a cítit lásku rodičů mu to přijde jako pedofilní jednání.

Vezměme jiný příklad. „Náctiletá“ dcera  se objímá s matkou a dá jí pusu. Je to OK. Ale jestli ta stejná dcera udělá totéž s otcem, už je tu podezření na nějaké „nestandardní vztahy“.  Paradoxně pokud se stejně chová syn k matce, opět to nebude problém. Když se tak ale zachová syn k otci - jak to bude hodnocené?

Na druhé straně jsou rodiče, co na svoje děti kašlou. Zcela otevřeně a svůj nezájem klidně ukazují okolnímu světu. Ví to každý, kdo s nimi přijde do styku, ať už je to někdo ze sociálky nebo nějaký lékař. O obvinění nebo nějakém odebrání dětí nemluvě.

Jak se ale zdá, je společenský přijatelnější a méně rizikovější mít od dětí odstup, než s nimi mít dobrý vztah a rodičovskou lásku jím dávat.  O morálnosti často rozhodují ti, kteří o morálnosti nemají ani páru a sami jsou všechno jiné, než dobří rodiči.

Opírat se o nějaké dedukce a kličky v právu, teoretizovat a na teoriích rozbít rodinu, ve které vše vlastně funguje tak, jak stát vyžaduje – to je současnost nejen v Norsku a Česku. Až jednou na takovou osobu její dítě vztáhne ruku a ublíží jí, okrade a dá do nějakého domova, kam bude docházet pro její důchod, už bude pozdě.

Ovšem stejně jako u soudu existuje postih za křivou výpověď a křivé obvinění, měl by tento systém fungovat i na tyto případy. Jedině tak bude pak možné konat v zájmu dítěte.

P.S. Protože jsem vždy chtěl ze svých dětí mít slušné lidi, kteří budou mít dobrý vztah k jejich dětem a rodině, budu dál riskovat, že mě někdo může obvinit, než abych vychoval bezcitného člověka, co nakonec mě bude mít za svou oběť a cizího člověka.