Když už překážkou v práci má být i náboženství…

Nemůžu pracovat. Jsem věřící. Moje náboženství mi zakazuje pracovat v sobotu, v neděli a v úterý odpoledne… Musíte mi to tolerovat, nechci se po smrti smažit v pekle!

Říkáte, že je to kravina? Já to vidím podobně, ale jsou mezi námi lidé, kteří to berou smrtelně vážně. Tím nemyslím naše etnické spoluobčany, kterým jejich víra zakazuje pracovat úplně, pokud nejde o „čorku“ nebo cestu pro dávky.

Nedávno v EU objevili potřebu zakázat práci prodavačům a prodavačkám v neděli. Tím by lidé získali čas pro rodinu a na to, aby si našli cestu k víře. Věřící ale snad „pracuje“ pro boha denně. Jen v neděli to oslaví návštěvou kostela, zpovědí z hříchů a odpoledním odpočinkem. Tedy – když nepracuje na směny v nepřetržitém provoze, není lékař, pilot či jiná profese, kde se v sobotu a neděli prostě taky musí pracovat. A požadovat po zaměstnavateli volno v konkrétní den z náboženských důvodů je sice možné ale ne reálné. Alespoň u nás. A doufám, že to tak zůstane. Prostě – když máte potřebu se jeden den v týdnu věnovat náboženství, udělejte si neděli ve středu, ve čtvrtek, nebo v den, kdy máte volno ze zákona. Podle pravidla: „Nejdřív práce a pak zábava“…

Vždyť pokud by pracoval pro nábožensky orientovanou firmu nevěřící, asi by mu taky jeho zaměstnavatel netrpěl, kdyby se v pauzách na modlení nebo na firemní mši věnoval něčemu jinému.

Zkrátka – musíte si vybrat, co je pro Vás důležitější. Jestli dodržovat pravidla Vašeho zaměstnavatele nebo pravidla Vaší víry.

Pracovat není povinnost. A pokud Vaše povinnost je Vaše víra, věřte, že se o Vás Váš „šéf- tam- nahoře“ postará.  Ale nechoďte si pro sociální dávky.

P.S. No a pokud Vám to nevyhovuje, změňte zaměstnavatele. Nebo náboženství.