Jsem spíš pro ghetta, než pro rozptýlení. Ale v novém pojetí.

Rozdělit, oddělit, přesídlit a pokusit se začlenit Romy nikam nepovede. Jen to bude stát spoustu zbytečně vynaložených peněz.  To se už vyzkoušelo.

Rozdělovat komunitu tím, že je rozstrkáme po celé republice? To nepovede k ničemu lepšímu.  Když jednoho nebo deset strčíte mezi 1000 od něj odlišných, nic se od nich nenaučí. Z trucu, že není pohromadě se svou komunitou, bude jednotlivec či malá skupinka škodit možná ještě víc.  Nehledě k tomu, že v místě, kam bude v podstatě proti vůli taková skupinka přemístěna žít, to vzbudí obavy, nevoli a vyvolá zbytečný neklid. A touž je kousek od začátku krádeží, násilí…

Příčinu je potřeba řešit od jejího základu. Cokoliv dát zadarmo, bez vlastního přičinění obdarovaného, bude mít stejný výsledek, jako je vidět v Chánově. Romové jsou jako malé děti. Když něco dostanou, neváží si toho. Když to, co chtějí, nedostanou, budou zlobit. I malé dítě si hbitě hledá výmluvu, aby nemuselo udělat to, co po něm chcete.  Táhnou možná jen příklady a to ještě omezeně. Forma „uděláš – dostaneš, neuděláš - nedostaneš“ je jediná, co by mohla při spojení metody „cukru a biče“ fungovat i tady.

Takže – chcete bydlet? Tak si pomůžete bydlení postavit nebo opravit. Chcete jíst? Tak si musíte taky něco vypěstovat. Chcete mít co na sebe? Musíte pracovat pro někoho jiného… Nechcete? Tak mít nebudete. Budete na to sami. Jak si s tím poradíte, je vaše věc. Když chcete svoje pravidla, tak ukažte, že je dokážete nejen vytvořit, ale i ctít.

Když se všechno stále bude řešit nějakým vyhověním bez patřičné odezvy, je to jako vozit do rozvojové země jídlo a léky a snít o tom, že místní, až se najedí a zlepší se jejich zdravotní stav, začnou pracovat a nepůjdou s puškou někam proti jiné skupině bojovat nebo se v klidu budou válet a čekat na další pečené holuby, co jim přiletí do úst.  To totiž zase vede jen k tomu, aby se zvedly nepokoje, když pomoc ochabne nebo jim přestane stačit či vyhovovat.

Stát se vymlouvá na to, že zaměstnávat takové spoluobčany je moc drahé. Musí se za jejich práci platit sociální, zdravotní, daně… Ale to, že to za ně platí všichni ostatní, co pracují, to nevadí. Myslím, že by to mohlo být i naopak. Že jeden – dnes nezaměstnaný, co práci shání – by mohl mít na starosti skupinku těch, co si peníze budou muset trochu zasloužit. Koště, lopata a kolečko pro 3 osoby je dostatečné vybavení. Technickým službám se uleví, města budou čistší. A pak by i těm co dneska o jejich čistotu nedbají, by mohla jejich práce ukázat, že by si jí mohli vážit. Když přes den uklízejí, v noci si svoje uklizené jistě nebudou mít čas a ani chuť znečistit. A nejen proto, že si tím přidělají práci…

Když se stavěla hladová zeď, byl si panovník velmi dobře vědom toho, proč to dělá. Lidé měli práci a neměli čas na to rebelovat a dělat nepořádek. Peníze si zasloužili a taky si jich vážili.

P.S. Zeď se dnes stavět nemusí, ale práce je tu stále dost. PRO VŠECHNY…