Jak jsem chtěl nakupovat české potraviny.

Patriotismus ve formě nakupování tuzemských výrobků je známá věc. Dělají to Němci, Francouzi, Italové, Holanďané a asi to v těchto zemích je možné. Podporují tím svoje domácí producenty. A co my?

Napadlo vás někdy se podívat, jaké potraviny jste v rodinném nákupu zakoupili podle země původu? Kolik z nich bylo ryze českých? Dvě, tři? Žádné?

 Mám novou úchylku. Respektive jde o „lehkou“ averzi k polským potravinám. Nakupovat chodím do třech různých obchodů. Všechny tři mají německého majitele. U dvou to vytušíte už z názvu, třetí vypadá na „Anglána“ ale je to taky Němec. Poslední dobou se dívám na informace o zemi původu zboží. „Jdu“ jen po potravinách, ale tuším, že i ostatní zboží svůj původ v ČR nemá. Protože to ostatní zboží nejím, vynechávám ho ze svého „úchylkového hledáčku“. Bohatě mi stačí potraviny. A jaké jsou?

Máslo, mléko, sýry, uzeniny, ovoce, zelenina, jogurty, paštiky,… z naprosté většiny jsou z Polska. A když nejsou z Polska, mají záhadné označení skryté do dvou písmen: EU. Přeloženo volně pro spotřebitele – Polsko. Na obalech se můžete dočíst, že distribuční firma je z Česka, nebo že balení bylo provedeno v ČR. Ovšem původ je buď nedohledatelný nebo zase naše milé Polsko. Potravinová závislost na Polském zboží je až děsivá.

Přitom mléko, sýry, máslo, uzeniny a ovoce i zeleninu umíme vyprodukovat a jistě i vyprodukujeme také. Kam tyhle výrobky mizí? Kde jsou lány cibule, brambor, mrkve, zelí…? Kam odjely švestky, jablka, hrušky…? Proč jsou rajčata ze zemí, kde bych ani nepředpokládal, že je budou moci – vzhledem k podnebnímu pásmu – pěstovat?  Napadá mě jedno ryze české slovo, kdeže jsou. Ale tam nejspíš budeme my, pokud by Polsko a Německo svoje potraviny k nám nedovezlo. Jenže jak mají naše produkty konkurovat zahraničním, když jejich ceny jsou tak brutálně rozdílné? Mléko v takřka stejném obalu je jedno o několik korun levnější. No bodejť by ne. Je totiž z Polska. Kouknete na sýry a „vysmátá stračena“ stojí o notný peníz méně než zaručeně český produkt s názvem, který má zvýšit vaši chuť. Rozdíl na 140 g krabičce až 15 korun? Normální.

I ten chuťový a zdravý zázrak mého dětství v malém kelímku se staniolovým víčkem a smějícím se klukem není původem tuzemský. A takhle bych mohl brát jeden kus nákupu za druhým. Chápu, že ryby z našeho moře, citróny, pomeranče, sůl, a další exotické potraviny doma nevyprodukujeme. Ale že nám tu zbude jen cukr, občas mouka, sporadicky brambory, mléko máslo a nějaký sýr či jogurt, o mase (zejména kuřecím) nemluvě, tady možná bude z domácí produkce – to by mě nenapadlo.

Nezbývá než doufat, že my zase vyvezeme zboží, které si koupí Němec či Polák, aby obchod byl vyvážený. Ovšem že bychom asi chcípli hlady, kdyby z Polska a Německa přestaly chodit potraviny – to je skoro jistota. A to je pro mě osobně víc, než tragické zjištění.

Ptáte se proč to tak je? Odpověď je snadná. Kdo by se dnes s tím za ty peníze patlal, když to levněji dovezeme? A že by chyba byla ve vládách, co tu dosud byly? Že potravinová politika šla do háje? No nejspíš to bylo proto, že tam nebylo co ukrást nebo rozkrást. A tak nyní můžeme zemědělskou půdu pronajmout Číně, která tu zemědělství obnoví.

P.S. Ale nebudou to potraviny pro nás. Čína si je odveze domů. A co budeme jíst my? No přece ty oblíbené originální, kvalitní a levné s**čky z Polska a polské, dovezené z Německa.