O bergénii

Bergénie je další trvalka, která si zaslouží pozornost. A to pro svoji vitalitu k životu. Je to prakticky nezmar. Stále se množí oddenky, plazí se nejprve nenápadně a pomalu, aby si jeden nejprve zvykl, že v těchto místech prostě roste bergénie. Ani se však nenaděješ a najednou  vidíš, že přerostla cestičku, ostatní utiskuje a zvětšuje se do stran i výšky. Prostě si tam trůní jako královna a dělá, že NIC. Ale ono to tak nemůže zůstat, nikdo se nesmí rozvalovat, jak by chtěl. Jde se tedy na věc a zůstane tam opět malá část, která se krčí, aby na ni také nedošlo.

Ještě, že to jde tak snadno urvat. Ale co s tím přebytkem? Sousedi už ji mají, maminka taky, nikdo ji už nechce, tak ji dáme na ulici k „lapolu“. Tam si může růst místo trávy a ještě bude dělat okrasu. Zabili jsme dvě mouchy jednou ranou – zušlechťujeme si okolí a zbavujeme se přebytků.

Jinak je ale bergénie docela hezká a nezničitelná trvalka. Vydrží vše, i kruté zimy. Má stálezelené listy  a je možné ji  použít i k výsadbě obrub (a to také máme venku před plotem na silnici), v trvalkovém záhonu (také máme) k vyplnění ploch a ve větších skalkách (také máme).

Listy některých odrůd se v zimě mírně zabarvují do červena (máme). Může růst na slunci i v polostínu (máme oboje). Kvete i opakovaně drobnými růžovými (dle druhu různými odstíny růžové až červené) kvítky na silném stonku, který je nutný po odkvětu odstranit.

Zmlazuje se dělením (dělám skoro pořád, protože je drzá a dovoluje si).

Dle druhů vyroste od 25 cm do 60 cm. Je tedy možné vybrat si tu svou.

Tak co? Stojí za to ji vyzkoušet?