Upřímnost nade vše?

Jste upřímní? Fajn. Ale je to vůbec dobře? A co si pod tím představujete? Upřímnost totiž nemusí být tak jednoznačně kladná vlastnost, jak se na první pohled jeví. Taky jste to už zjistili?

Když jsem kdysi měla období, že jsem se toužila seznámit na inzerát (proč, o tom jindy), vždycky mě děsily inzeráty typu: Hledám upřímnou, obyčejnou holku... atd atd.

Pominu-li, že málokterá z nás se považuje za obyčejnou (ostatně, zkuste něco takového definovat!) a že já sama jsem se rozhodně za obyčejnou skutečně nepovažovala (ovšem svou domnělou neobyčejnost jsem nepovažovala za pozitivum, ale o tom také jindy), pak co mě dokázalo spolehlivě odradit od odepsání na inzerát, pak to bylo slovo upřímnost.

Už dlouho jsem totiž na ně alergická. V inzerátech to koneckonců ještě jde, tam je - jak jsem časem zjistila - míněna holka poctivá, která chodí s nejvýše jedním jedincem opačného pohlaví současně, nejlépe pak s inzerentem. Děvče, které nelže (a pokud ano, tak dobře, takže se na to nepřijde) a netahá dotyčného za nos (jak je to s ostatními částmi těla, nevím).

Mnohem horší výklad slova UPŘÍMNOST jsem našla i jinde, ale hlavně později na sociálních sítích. Upřímnost je tam totiž zmiňována ve smyslu "jsem upřímná, každému řeknu, co si myslím" nebo ještě hůř "jsem upřímná, každému řeknu PRAVDU." A je to samozřejmě míněno jako kladná vlastnost.

To mě točí do bezvědomí. Říct každému, co si myslím, je v mnoha případech hrubost a nic jiného. Dotyčný upřímník si mimochodem často zadělává na velké problémy a zřídka dosáhne svého cíle, pokud od druhého něco chce.

Říct každému pravdu, tu Pravdu s velkým P - je hovadina. Žádná absolutní pravda totiž neexistuje, víme? Znáte ten kreslený vtip, kdy dva lidé stojí na chodníku a mezi nimi je na zemi nakreslená číslice? jeden říká: Je to devítka! Má pravdu. Druhý říká - je to šestka! I on má pravdu. Kde tedy ten upřímný mluvčí získal jistotu, že právě ta jeho pravda je opravdu pravdivá? A existuje vůbec něco takového? A stojí o to vůbec někdo?

Jediné, co mě trochu uklidňuje, je fakt, který jsem si ověřila už mnohokrát: že totiž ti nejvelkohubější zastánci upřímnosti dokážou být v případě nutnosti stejně taktní a taktičtí, jako my ostatní.

Někdo řekl, že rozlišit upřímnost od hrubosti a říci i nepříjemnou věc tak, aby nezranila, k tomu je potřeba veliké síly ducha i charakteru.

Je to PRAVDA!